Ve své době to byl nejdelší a největší visutý most na světě. Stal se ikonou nejenom San Franciska, ale celých USA. Dodnes ho jezdí obdivovat miliony turistů z celého světa. Jak a proč započala stavba tohoto úchvatného mostu?
Nápad o přemostění Sanfranciského zálivu se objevil už před rokem 1920. Přes tento průliv jménem Golden Gate jezdily zprvu trajekty. Po čase byl provoz tak vytížený, že trajekty jednoduše přestaly stíhat lidi převážet. S řešením přišel Joseph Strauss. Architekt, který zatím navrhoval krátké sklápěcí mosty. Tvrdil, že dovede úžinu přemostit za polovinu ceny, a tak porazit konkurenci. Jeho první náčrty mostu zájem nevzbudily, ale jeho nabídka ano.
Plánování a začátek stavby
Strauss si na složitější výpočty a konstrukci najal ty nejlepší odborníky. Z jejich společné práce vzešel naprosto úchvatný most. Měl skvěle odolávat větru, vodě a dešti a byl jednoduše nádherný. Těch, kteří tvrdili, že se stavba nepodaří a že most po prvním zafoukání větru spadne, bylo opravdu dost. Mezi hlavními skeptiky byli především provozovatelé trajektů. Věděli, že když se postaví most, přijdou o práci. Po dlouhých tahanicích, odkladech a žalobách se 5. ledna 1933 konečně začalo stavět.
Konečně se staví
Postavit takto vysoký most rozhodně není nic jednoduchého a už vůbec ne bezpečného. Přesto byl o práci na stavbě enormní zájem. V tom čase byli lidé bez práce kvůli velké hospodářské krizi. Neměli kde bydlet a jídlo bylo na příděl. Dělníkům na stavbě mostu se vyplácela mzda 5,5 dolaru na den. Což byl v této šílené době malý zázrak.
Důraz na bezpečnost práce
Práce na mostě rozhodně nebyla jednoduchá a bezpečná. Dělníci pracovali ve velkých výškách nebo pod vodou. Strauss se tehdy rozhodl zavést zbrusu nové prvky do bezpečnosti práce. Dělníci museli nosit ocelí vyztužené přilby, ochranné brýle s tmavými skly či respirátory. Při práce ve výškách, kde byla často velká mlha a vítr tam foukal rychlostí až 90 km/h, nařídil používání jisticích lan. I přes všechna nařízení se při práci na mostě pár dělníků zabilo. Pod konstrukci tedy ještě nechal natáhnout obrovskou síť, která opravdu zachránila asi 12 dělníků. Celkem si stavba vyžádala 11 životů.
Slavnostní otevření
27. května 1937 byl most pompézně otevřen. V ten den se po něm přišlo projít na 200 tisíc lidí. Typická červená barva byla nejdříve zamýšlena jako základová, ale lidé si ji nakonec tolik oblíbili, že zůstala. Což nakonec ocenila i armáda, protože červená byla lépe v mlze rozpoznatelná. Stavba mostu přišla na 35 milionů dolarů.
Sebevrazi
Obrovský most má dokonce místo v Guinnessově knize rekordů. Bohužel to není za něco, zač by se chtěl zrovna chlubit. Je vyhledávaným a velice oblíbeným mostem sebevrahů. Skokem z něj ukončilo svůj život více než 1600 lidí.