Fotografka cestuje po světě, aby zjistila, co je to krása. Výsledek je ohromující

„Častokrát mě Atlas of Beauty zavede zpět do země, kterou jsem navštívila předtím, než jsem projekt spustila,“ řekla Noroc serveru BBC. „Ale moje druhá návštěva je vždycky úplně jiná. Už nejsem turista. Skrz mou práci mám možnost si popovídat s tucty lidí a objevovat hlubší pohled dané země.“

Namísto telefonu vytahuje svou zrcadlovku. A namísto selfíček obrací objektiv od sebe, čelem na ženy. Výsledkem stisknutí spouště ale není jen portrét. Ale žena v kontextu prostředí, ve kterém žije.

Noroc zjistila, že po pochopení, co je v jistém místě vnímáno jako krásné, lépe rozumí jeho zvykům a kultuře.

„Třeba v mnoha postkomunistických zemích, kde městům dominují šedé budovy a bulváry, mají ženy tendenci kultivovat svou krásu velmi barevným způsobem. Nosí hodně make-upu a výrazně barevné outfity,“ všimla si během focení.

Díky porozumění tomu, co je v dané zemi krásné, získala umělkyně hlubší vhled do místních tradic, zvyků a kultury obecně.

V Indii kupříkladu zjistila, že přístup ke kráse je odrazem živé a „horečnaté“ atmosféry země. Tradičním oděvům nechybí složité vzory a divoké odstíny. „Většině silnicím dominuje chaotická doprava, ale když vidíte ženy oblečené do sárí a s kresbami z heny na jejich rukou, všechno se zdá být na svém místě,“ doplnila fotografka.

Naopak Západní Evropa s mekkou hinduismu kontrastuje. Zdejší ženy mají tendenci volit minimalistické a jednoduché outfity, které harmonicky souzní s organizovanějších způsobem života.

„Ženy ze Severní Koreji žijí v úplné izolaci, takže se nevyznají v globálních trendech. Ale mají vášeň pro vysoké podpatky a obvykle nosí klasické outfity, vždy doplněné o špendlík s vůdci země na hrudi,“ přiblížila Noroc etiketu oblékání v zemi s diktátorským režimem.

Bylo by ale příliš jednoduché a nespravedlivé spojovat Mihaelin projekt s tím, jak ženy vypadají. Přikládat polínka do ohně ženských stereotypů autorka nehodlá. „Můj projekt není jen o vnější kráse. Skrz mé fotografie se snažím zachytit ty pocity vřelosti a klidu, které odrážejí vnitřní krásu každé ženy,“ popsala BBC.

A rovněž doufá, že v době politického členění přispěje její práce ke stmelení národů. „Ženy na mých fotografiích jsou v mnoha hlediscích odlišné, ale v jiných zase podobné. Všichni jsme lidé a za etnickou příslušností, náboženstvím nebo společenským statusem je něco, co nás spojuje.“