Večerní pohled do zrcadla bývá o dost příjemnější než ten krátce po probuzení. Jak moc se ale náš odraz liší? Odpoví snímky fotografky Barbary Iweins. Svým projektem ukazuje, jak se proměňujeme během dne.
„Rozhodla jsem se [hlavní aktéry focení] pozvat na noc k sobě domů. Nebo jsem k nim šla já a v sedm večer je vyfotila. Po probuzení, v sedm ráno, jsem udělala druhou fotku,“ popsala svůj tvůrčí proces Iweins serveru BuzzFeed.
Ta po čtyři roky trávila noci s lidmi, aby dokončila svůj projekt Au Coin De Ma Rue. Dokumentovala je ve dvou zcela odlišných denních dobách – v sedm ráno a v sedm večer. Proměna vzhledu ale nebylo to, co Iweins přitahovalo.
„Vždycky jsem zbožňovala onen moment ,boje‘, kdy se dostáváme mimo realitu snů, abychom čelili skutečné realitě – ten moment těsně předtím, než nás svět začne zraňovat,“ vysvětlila. „Ukázalo se, že jedinou denní dobou, kdy nemají lidé žádné zábrany, je chvíle, kdy poprvé otevřou oči.“
To je patrné na první pohled – ranní tváře působí zranitelně. Jako by jejich majitelé byli stále jednou nohou ve snu. Večerní naopak prozrazují bdělost, únavu a někdy i nepřístupnost.
Kmitat pohledem zleva doprava, tedy z ranní a večerní podoby zachycených lidí, bychom mohli donekonečna. Barbara Iweins vytvořila magnetickou foto sérii, která ukazuje, jak vypadáme (a působíme) za zdmi našeho domova a jak ve společnosti. Rozdíl je to víc než patrný.
Zdroj: BuzzFeed