Poslední korunu byly naše prababičky ochotné utratit za kino, aby viděly alespoň na plátně muže, který neztratil svou eleganci ani ve starším věku – Františka Krištofa Veselého, herce a zpěváka s polozapomenutým osudem. Byl sexsymbolem své doby...
Už jako malý ztratil otce - ne že by zemřel, ale odešel za moře a už se nikdy nevrátil. Františkova matka si pak vzala továrníka z Budapešti. Otčím ale nebyl cizím synem nadšen, a tak odjel s novopečenou chotí do Maďarska a malého chlapce vychovávala babička s dědečkem. Zlom nastal, když se pan továrník Krištof po dlouhém zdráhání uvolil nevlastního syna přijmout a František si ke svému původnímu jménu přidal dokonce i otčímovo příjmení.
V Maďarsku Františkova kariéra stoupala, dotáhl to až do Královského divadla v Budapešti. V dalším průběhu života se stal členem Slovenského národního divadla a pohostinsky vystupoval také v Praze. Byl nejen sólistou, ale i režisérem tamní operety.
Věrný krasavec
Jeho elegantní zjev začal využívat český film. Režiséři, zvláště pak Vladimír Slavínský, ho obsazovali většinou do roli milovníků. Jeho debut v českém filmu přišel v roce 1936 v komedii Uličnice. A pak už následovaly v rychlém sledu další – Rozkošný příběh, Falešná kočička, Děvčátko z venkova, Slečna matinka, Pán a sluha a mnoho dalších. Ve filmech většinou většinou využívali jeho hudebního nadání, téměř vždy zpíval nějakou píseň. Jen pro zajímavost, některé jeho písničky mají na youtube.com i dnes přes 250 000 zhlédnutí.
Fascinující je, že tenhle prototyp milovníka byl ve skutečnosti velmi střídmý, skromný a věrný! S manželkou Gizkou, kterou poznal v maďarském Miškovci, měli prý krásné manželství bez jediného škraloupu. A přestože ženy na Františka pořádaly doslova hony, údajně své choti nikdy nebyl nevěrný.
Zlé časy po válce
Po válce nečekalo Františka nic dobrého. Byl perzekuován, zatčen a poslán do pracovního tábora. Jeho kariéra se začala pomalu rozbíhat až ve druhé polovině padesátých let, ale teprve od šedesátých let působil pravidelněji ve slovenských inscenacích a televizních filmech. Nakonec získal v roce 1971 i Bratislavskou lyru za celoživotní dílo.
Navzdory tomu ho úřady nepustily do USA, kam dostal pozvání od krajanů, kteří ho velmi milovali. František Krištof Veselý zemřel v roce 1977 v Bratislavě ve věku 73 let.