O tom, že krása může být osudná a smrtící i pro samotnou její nositelku, se v historii přesvědčilo hodně žen. Jednou z nich byla i Anežka Bernauerová, milenka, a s největší pravděpodobností dokonce také první manželka bavorského vévody Albrechta III.
Anežka Bernauerová se narodila někdy kolem roku 1410, pravděpodobně v Augsburgu. Nepocházela z nepříliš bohaté rodiny, což dokládá fakt, že o jejím dětství a mládí historické prameny mlčí až do doby, než začala být spojována se svým bohatým milencem a později snad i manželem Albrechtem III. Bavorským.
Krásná, ale chudá Anežka
Muže svých snů potkala neobyčejně krásná Anežka na turnaji v Augsburgu, kam Albrecht III. zavítal. Netrvalo to dlouho a okouzlený mladík si svoji vyvolenou odvezl domů – do Mnichova, kde už v roce 1428 Anežka figuruje na daňové listině jako členka vévodovy rodiny. I když jsou stále pochybnosti o tom, zda šlo skutečně o tuto dívku, všechno by tomu nasvědčovalo. Nicméně o čtyři roky později už je možné najít jednoznačné zmínky o Anežce Bernauerové v dokumentech o životě u mnichovského dvora. Jednoduché to ale neměla. I když se do ní Albrecht zamiloval pro její nevšední krásu, nebyla z urozeného rodu a okolí jí to dávalo patřičně najevo...
To je dáma?
To, že se dostala krásná, ale chudá dívka mezi mnichovskou elitu, bylo samozřejmě mnohým proti mysli. Jedním z takových byl její tchán Arnošt. Jenomže mladá dívka pocházela z prostředí, kde se musel každý prosadit, jak nejlépe uměl, a tuhle povahu si přinesla také do Mnichova. Není se tedy čemu divit, že se chovala jinak než slečny a dámy od malička zvyklé na pomoc služebnictva. Dokonce se podílela i na zajetí loupeživého barona Münnhausera, což by jí mohlo být přičítáno ke cti. Ale nebylo – dáma se tak chovat neměla.
Tchán se děsil vnoučat
„Starého pána” čím dál víc děsil okamžik, kdy se mladým (pravděpodobně) manželům narodí první potomek, a tím pádem i dědic celého panství, které on po dlouhá léta budoval a spravoval. Vědomí, že by jeho vnuk byl z poloviny z neurozeného rodu, zkrátka nemohl přenést přes srdce, a tak se jednoho dne rozhodl k zásadnímu kroku. V době, kdy byl jeho syn Albrecht na lovu, na nějž ho na Arnoštovu žádost pozval jeden z příbuzných, nechal svoji snachu zatknout. Ale ani to nestačilo. Aby bylo dílo dokonáno, byla Anežka 14. října 1435 pod záminkou, že se jedná o čarodějnici, svržena do Dunaje, kde se také utopila.
Válka s otcem?
Jakmile Albrecht zjistil, co jeho otec udělal, rozhodl se, že se domů již nevrátí. Odjel do Ingolstadtu k vévodovi Ludvíku VII., a dokonce uvažoval i o tom, že povede se svým otcem válku. Mladá hlava ale po několika měsících vychladla a Albrecht se s Arnoštem usmířil. Jestli nakonec uznal vztah s krásnou Anežkou za nevhodný svého postavení, to se asi už nedozvíme. Jisté ale je, že se v roce 1436 oženil s Annou Brunšvicko-Grubenhagensko-Einbeckou, která už jeho otci i vážnosti rodu odpovídala lépe.
Na svou lásku nezapomněl
Albrecht, jak plyne z dalších jeho kroků, určitě na Anežku nikdy nezapomněl. Nechával za ni například sloužit mše v karmelitánském klášteře, a dokonce přiměl svého otce a jejího vraha, aby jí nechal vystavět kapli na hřbitově svatého Petra v Straubingu. Podlahu kaple zdobí náhrobek s podobiznou Anežky Bernauerové v téměř životní velikosti...
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Agnes Bernauer
Bayerische Einzelpaddler-Vereinigung e.V.: Kleine Geschichte der Agnes Bernauer und der Agnes-Bernauer-Kanuwanderfahrt