Hospoda Jedová chýše, ve které se scházívala pražská galerka, zloději, pasáci a lehké holky, se nacházela na pražském Větrově, na rohu ulic Apolinářská a Viničná. Už od 14. století patřilo okolí svatého Apolináře a nedaleká osada Rybník k místům, kterým se lidé v noci raději obloukem vyhýbali.
Jedová chýše byla od středověku do začátku 20. století hospoda na pražském Karlově provázená řadou legend a špatnou pověstí.
Středověký hostinec
Hospoda byla jednou z nejstarších, která ze středověku přežila až do dvacátého století. Údajně se zde občas zastavil král Václav IV., když se jel se svými kumpány povyrazit na svůj hrádek do Kunratic, neboť to měl z Pražského Hradu při cestě.
Název podle Karla IV.
Pověst hovoří, že i název hospody povstal z jeho návštěvy, kdy ve dvou hostech poznal nájemné vrahy, kteří se ho pokusili kdysi otrávit. Ztrestal je na místě. Poručil katovi, který ho na toulkách doprovázel, aby namíchal jed do jejich nápojů. Oba traviči tak namístě jedem pošli. A od těch dob se zde říkalo v Jedové chýši.
Nevěstinec
Osud Jedové chýše byl zpečetěn někdy na přelomu 19. a 20. století, kdy ji okupoval německý Burschenschaft. Vznikl zde i nevěstinec. Stavení začalo chátrat.
Dobrý voják Švejk
V roce 1926 byla Jedová chýše ještě na svém místě, protože se objevila ve filmu Karla Lamače Dobrý voják Švejk. Před svou smrtí v roce 1927 ho zakoupil Antonín Heveroch, český psychiatr a neurolog, aby po jejím zbourání mohl rozšířit sanatorium pro duševně choré.
Konec Jedové chýše
Hospoda - nízký domek s mansardovou střechou krytou šindelem - byla zbourána v roce 1933. Jednalo se tak zřejmě o hospodu s nejdelší nepřetržitou existencí v Česku. Na jejím místě byl postaven funkcionalistický činžovní dům architekta Josefa Kalouse.
NA HISTORII JEDOVÉ CHÝŠE SE PODÍVEJTE DO GALERIE: