V osmdesátých letech nebylo u nás v hudbě moc na výběr, kdo neposlouchal disko nebo nebyl mánička, měl smůlu. Proto není divu, že se s oblibou poslouchala jugoslávská hudba, kterou vozili vyvolení s výjezdní doložkou z dovolených v balkánských zemích.
Jak většina z vás pravděpodobně ví, Jugoslávie už dávno neexistuje. Toto shrnující označení několika balkánských zemí se však natolik zažilo, že řada lidí ho stále používá.
Kdyby nic jiného, je to jednodušší než vyjmenovávat všechny dnes už suverénní státy jako Srbsko, Slovinsko, Černá Hora a další. Tento článek však nemá být o politice, ale spíš o jugoslávské pop-music. Ta zažívala svou zlatou éru především v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. A zdá se, že tehdejší hudební scéna byla skutečně zajímavá.
Přestože současná generace teenagerů o drtivé většině interpretů, které v tomto článku zmiňujeme, až dosud nikdy neslyšela, jistě ale ocení obaly jejich alb, které jsou svým způsobem skutečně fascinující. Ostatně posuďte sami – nepovedené fotomontáže, žena s neoholenýma nohama, muž s obrovskou afro parukou jsou jen třešničkou na dortu.