Práskala kolem sebe speciálním bičem, který měl na konci železnou kouli. Pořídila si ho, aby vězňům v koncentračních táborech působila co největší bolest. A když dala průchod svému sadismu, nechala nebožáky roztrhat psy. Hildegard Lächert, jedna z nejhorších nacistických dozorkyň, si vysloužila přezdívku Krvavá Brigita.
Hildegard Lächert (20. ledna 1920 až 1995, přesné datum neznámé) byla jednou z nejobávanějších dozorkyň v nacistických koncentračních táborech. Působila v Ravensbrücku, Majdanku i Osvětimi - všude proslula brutálním chováním k nebohým vězňům.
Hildegard Lächert (alias Krvavá Brigita) se narodila v Berlíně v lednu 1920. Poprvé byla do služby v koncentračním táboře povolána ve svých 22 letech v roce 1942, kdy nastoupila v Ravensbrücku jako dozorkyně. Později přešla do Majdanku. V roce 1944, po narození třetího dítěte, byla převelena do tábora v Osvětimi, odkud v prosinci 1944 uprchla před blížící se Rudou armádou. Před koncem války pak ještě pracovala v táborech v italském Bolzanu a v rakouském Mauthausenu-Gusenu.
Ze sestřičky zlou bestií
Svůj profesní život paradoxně zahájila na druhé straně barikády, kdy jako zdravotní sestra lidi zachraňovala, zatímco v průběhu války se proslavila svojí speciální pomůckou, kterou kolem sebe vzrušeně mávala hlava nehlava – bičem se železnou koulí na konci.
Jindy zase zabránila nezákonnému mísení ras tím, že polskou dívku těhotnou s jedním z dozorců SS nechala zaživa roztrhat psem za nuceného přihlížení ostatních vězňů…
Slepá spravedlnost?
V listopadu 1947 stanula tato esesmanka za své zločiny spolu s dalšími čtyřmi desítkami dozorců před soudem v polském Krakově. Ve známém Osvětimském procesu byla za spáchání válečných zločinů v táborech v Osvětimi a Plaszówě odsouzena k pouhým 15 letům vězení. Navíc ji už po devíti letech, v roce 1956, propustili.
Roku 1975 pak došlo k dalšímu soudnímu řízení s bývalými dozorci z koncentračního tábora Majdanek, tentokrát v samotném Německu. Soudní proces v Düsseldorfu trval 5,5 roku - od listopadu 1975 až do června 1981. Hildegard nakonec dostala dalších 12 let ve vězení. Navzdory jejím ukrutnostem i tomu, že jako dozorkyně v koncentračních táborech prošla těmi nejhoršími adresami (Osvětim, Majdanek a Ravensbrück), válku, procesy i následné vězení přežila a zemřela až v polovině devadesátých let v Berlíně.