Když se řekne Taková normální rodinka, jistě se vám vybaví ztřeštěná babička Hanáková, která miluje detektivky a neustále se snaží někoho lapit do svých "smrtících" pastí. Tuto roli ztvárnila herečka Marie Rosůlková. Těžko uvěřit, že tato dáma neustále sršící dobrou náladou, popichující laskavým humorem a milující vysoké podpatky prožila prakticky celý svůj život vedle kněze.
Marie Rosůlková, krásná žena s podmanivým úsměvem a krásným hlasem, měla v zásadě jen jedinou lásku – a to divadlo. Zcela mu propadla a obětovala mu vše včetně manželství.
Talent měla v genech
Marie Rosůlková se narodila 17. prosince 1901 v Plzni. Divadelní sudičky stály už u její kolébky. Mariin tatínek se živil v Plzni ševcovinou, ale v srdci se mu usídlila láska ke zpěvu, poezii a divadlu. Zpíval ve sboru a v divadle při Prodané nevěstě potkal i svou milovanou ženu Rozárku.
Láska k prknům, které znamenají svět, se přelila i do jejich dcerky Marie. Studium herectví na konzervatoři bylo však ve 20. letech pro obyčejnou rodinu finančně náročné. Mariin bratr Jan navíc už studoval v Praze architekturu a rodiče si mohli dovolit posílat Marii pouze na obchodní akademii v Plzni. Po jejím absolvování skončila Marie v bance.
Z banky do divadla
Stereotypní a jednotvárná práce Marii nebavila. Každou volnou chvíli věnovala ochotnickému divadlu. Herectví jí učarovalo natolik, že si platila soukromé hodiny u herečky Národního divadla Marie Laudové-Hořicové. Poctivá soustavná práce se vyplatila. V roce 1921 jí nabídlo angažmá Městské divadlo v Plzni do role Aleny v Noci na Karlštejně. Marie ihned ukončila práci v bance a z divadla už ji nikdo nedostal. Úspěšnou kariéru ukončila až ve svých 81 letech odchodem do důchodu.
Během své kariéry vystřídala řadu divadel (Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích, Zemské divadlo v Brně, Divadlo Vlasty Buriana). Od roku 1934 získala stálé angažmá nejprve v Divadle na Vinohradech a poté v Městských divadlech pražských. Marie Rosůlková byla všestranně nadaná herečka. Bravurně zvládala role mladých milovnic i velká dramata (Královna Kristina, Jacobowski a plukovník). Jako zralé dámě jí nejvíce seděly konverzační hry a komedie překypující laskavým humorem, kde rozdávala životní moudra.
Ve stínu slavnějších, ale...
Marie zrála jako víno, čím starší, tím lepší. Zářným příkladem je stříbrné plátno. Filmové role ji zpočátku kariéry příliš nepřály, neustále byla ve stínu úspěšnějších vrstevnic - Adiny Mandlové, Lídy Baarové, Nataši Gollové, Hany Vítové.
Přestože se objevila už ve třicátých letech před kamerou (Poručík Alexander Rjepkin, Gabriela), úspěchy slavila až v komediálních rolích za normalizace. Kdo by si nepamatoval hlášku paní bytné, afektované madam Harringtonové: "Vy jste taky pan Gogo?" dnes z už legendární komedie Čtyři vraždy stačí, drahoušku. Role afektované bytné učitele George Camela (Lubomír Lipský) ji doslova katapultovala mezi televizní hvězdy. Našla se v televizní zábavě a nová herecká poloha jemných dam s laskavým a noblesním humorem ji pasovala na míru (Tři chlapi v chalupě, Záhadný pan Hyde, Zločin lorda Savila, Sňatky z rozumu, Kamarádi).
Říkali jí Meryčka
Kolegové a přátelé o ní mluví, píšou a vzpomínají v tom nejlepším světle. Říkali ji Meryčka nebo Merinka – bezprostřední a usměvavá. Je paradox, že sama neměla osobní život příliš pestrý. V roce 1924 se jako jednadvacetiletá vdala za hereckého kolegu a režiséra Jarmila Škrdlanta. Když krátce na to dostala nabídku z jiného města na novou roli, přijala, ale manželství to nevydrželo. Sama říkala, že neměla na manželství talent.
Během angažmá v Praze se nastěhovala ke svému bratrovi Janovi na Vyšehrad a už u něj zůstala. Jiný muž se už v jejím životě neobjevil. Téměř jako jeptiška žila po jeho boku od konce třicátých let až do jeho smrti v roce 1990. Ten odložil architekturu do šuplíku a nechal se vysvětit na kněze. Marie byla silně věřící a chodila pravidelně do kostela. Zejména si nenechala ujít žádnou mši, kterou sloužil Jan.
Plná pozitivní energie
Přestože její osobní život působí asketicky, přátelé by tak o ní jistě nemluvili. Sršela humorem, střílela si ze všech kolem, nebála se peprných slov a překypovala pozitivní energií. Nikdy ji nic nevyvedlo z míry a měla vždy báječnou náladu. Byla i ženou, která neodolala kloboučkům, rukavičkám, botám na vysokém podpatku, růžím a Shakespearovi. Milovala oslavy a návštěvy, které trvaly do pozdních nočních hodin. Marie Rosůlková zemřela 15. května 1993.
KRÁSNÁ V MLÁDÍ, ŠARMANTNÍ V DOSPĚLOSTI. NA MERYČKU, JAK JÍ ŘÍKALI, SE PODÍVEJTE DO GALERIE:
Použité zdroje:
Lubor Nečas: Marie Rosůlková osobně, 2011
Česká televize, mj. dokument Příběhy slavných - Fenomén Meryčka
ČSFD.cz, Wikipedia.cz