Nositel Nobelovy ceny za literaturu, autor básnických sbírek, komunista, diplomat a politik. Básník, jenž je považován za jednoho z největších a nejvlivnějších ve svém oboru ve 20. století. Dotkl se nejen mnoha čtenářských srdcí, ale i témat a žánrů.
Vlastním jménem Ricardo Eliezer Neftalí Reyes y Basoalto se narodil 12. července 1904 v Parral v Chile. Jeho matka zemřela velice brzy po jeho narození a on a jeho otec se brzy přestěhovali. Po své matce při křtu zdědil její jméno „Neftalí“. Jeho otci se nelíbil synův zájem o literaturu, a proto se Ricardo Basoalto rozhodl publikovat svá první literární díla pod pseudoynem Neftalí Reyes. Ten používal až do roku 1920, kdy v magazínu náhodně narazil na jméno Jana Nerudy – po něm převzal i svůj slavný pseudonym. Nerudovo příjmení doplnil o křestní jméno podle svého oblíbeného francouzského básníka Paula Verlaina. Později se toto jméno stalo i jeho úředním.
Jeho první básnická sbírka vyšla v roce 1923, následována knihou Dvacet milostných básní a jedna zoufalá píseň, sbírkou básní, která vyvolala ve společnosti kontroverzi pro svou erotičnost (zejména kvůli Nerudově mladému věku – tehdy mu bylo 19 let). Jeho popularita postupně rostla.
Za svého života byl senátorem a generálním konzulem v Mexiku, zároveň i velkým obdivovatelem Stalina. Jistou dobu dokonce žil v Československu (kde mj. navštívil i Nerudův hrob), ale nakonec se vrátil do Chile, kde v 70. letech nastal krvavý převrat pod vedením fašistů. Ten vyústil v krutý teror a nesl s sebou i veliké ztráty na lidských životech.
Pablo Neruda zemřel na rakovinu prostaty a ve svých posledních dnech sledoval svou zemi silně krvácet. Jeho pohřeb se stal na dlouhou dobu poslední veřejnou manifestací proti fašismu v Chile.