Statečná Milada Horáková zemřela v pankrácké věznici 27. června 1950. Její smrt byla podle historiků mimořádně krutá. Odsouzená dostala škrtidlo a katův pomocník poté tahal lanem za její nohy, až ji udusil.
Milada Horáková byla za války vězněna v německém lágru a po válce v komunistickém vězení. Nakonec byla nespravedlivě odsouzena a popravena za smyšlené zločiny.
Její chvíle před smrtí zmapoval historik Aleš Kýr, který se v jednom z rozhovorů rozpovídal o tom, jak moc bolestivý proces to byl.
„Šlo o mimořádně trýznivé sprovození ze světa. Když se podíváme na rozdíl mezi časem zahájení popravy a časem, kdy lékař konstatoval smrt, uplynulo deset, dvanáct i třináct minut. U Horákové trvala poprava dlouho. Téměř čtvrt hodiny. U popravy byl přítomen lékař, jenž po zahájení škrcení v určitých časových intervalech vystoupil na schůdky a fonendoskopem si poslechl srdíčko odsouzeného,“ uvedl Kýr.
„Na silném prkně byl hák, na který se pověsilo škrtidlo. Nešlo tedy o oprátku. Ve spodní části šibenice byla kladka, přes ni vedlo lano, jímž měl odsouzený spoutané nohy. Za lano tahal na druhém konci katův pomocník. Odsouzený se pomalu udusil,“ dodal.
U Horákové by se předpokládalo, že při oběšení se zlomí vaz a přijde rychlá smrt. U nespravedlivě odsouzené doktorky tomu ale tak nebylo.