Česká operní pěvkyně Národního divadla v Praze se provdala za dirigenta Národního divadla Jiřího Jirouše. Svoji profesionální pěveckou kariéru započala v roce 1941 jako sólistka opery Státního divadla v Ostravě, ale brzy se pro svůj úspěch přesunula do Prahy, kde už zůstala.
Smrt otce
Po maturitě Vlasta Urbanová odešla do Prahy, kde začala studovat na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, kam se za ní zanedlouho odstěhovali i její rodiče. V roce 1935 však rada Urban tragicky zahynul, a tak Vlasta musela jít vyučovat, učila v rodinách od Bohumína po Prahu, ale jejím zájmem byla stále jen hudba. Studovala zpěv u nejlepších pedagogů a prosazovala se na koncertech i v rozhlase.
Válka
Aby mohla za války navštěvovat svého zavřeného bratra Jendu ve věznici v Drážďanech, přihlásila se ke studiu zpěvu u hlasové poradkyně Státní opery Helgy Petri. Svým krásným hlasem a půvabným zjevem tak zaujala šéfa Státní opery v Drážďanech Kurta Strieglera, že jen zničení města americkými bombardéry znemožnilo její slibně se vyvíjející kariéru.
Začátek kariéry
Svoji profesionální pěveckou kariéru tak započala až v roce 1941 jako sólistka opery Státního divadla v Ostravě. Velký úspěch její Gildy v Rigolettu však podnítil šéfa opery Národního divadla v Praze k pozvání Vlasty Urbanové k hostování v Národním divadle v opeře Kouzelná flétna a k účinkování ve zpívaném filmu Orfeus s orchestrem Národního divadla pod taktovkou šéfa Talicha. V letech 1943-1944 působila u pražského studia kresleného filmu AFIT, které mělo v plánu tvorbu kreslené filmové opery.
Angažmá v Národním divadle
V Národním divadle hostovala v letech 1948-1952 a od 1. 10. 1952 byla angažována jako sólistka. Působila tam do 31. 3. 1973, kdy odešla do důchodu. Provedla zde mnoho krásných rolí, zejména v operách Verdiho, Pucciniho, Bizeta, Gounoda a také Mozarta.
Žena dirigenta
Provdala se za dirigenta Národního divadla Jiřího Jirouše, se kterým žila až do své smrti v roce 2004.