Gertruda Sekaninová-Čakrtová, rozená Stiassna byla česká a československá právnička, politička a diplomatka, později též významná disidentka. Její život nebyl snadný, osud měla těžký, ale nikdy se nevzdala.
Pocházela z bohaté podnikatelské rodiny, před válkou pracovala jako advokátka a vstoupila do KSČ, za války byla pro svůj židovský původ vězněna v řadě nacistických koncentračních táborů. Po válce se stala náměstkyní ministra zahraničních věcí ČSR. V 60. letech se stala poslankyní Národního shromáždění, angažovala se v pražském jaru a nejvíce se proslavila na podzim roku 1968, kdy vystoupila proti smlouvě o dočasném pobytu sovětských vojsk. Za tyto postoje byla nucena z politiky odejít. Závěr života strávila jako disidentka, jedna z prvních signatářek Charty 77 a zakladatelka Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných.
Statečný manžel
Její manžel Ivan Sekanina proslul mimo jiné jako obhájce Ernsta Torglera a Georgi Dimitrova obžalovaných ze zapálení německého Říšského sněmu, čímž si vysloužil nenávist nacistů. Dne 16. března 1939, den po začátku německé okupace Československa, byl Sekanina zatčen a vězněn nejprve ve věznici na Pankráci a poté v koncentračním táboře Sachsenhausen. Sekaninové bylo v roce 1939 několikrát umožněno ho ve vězení navštívit. Následující rok v Sachsenhausenu zemřel.
Terezín
Po vypuknutí druhé světové války pokračovala v advokátní praxi až do roku 1940, kdy ji musela kvůli důslednějšímu uplatňování Norimberských zákonů na území Protektorátu ukončit. Poté pracovala jako ošetřovatelka v dětských útulcích. Kvůli svému židovskému původu musela v říjnu 1942 nastoupit do transportu do terezínského ghetta. Tam pracovala jako vychovatelka a opatrovnice dívek ze smíšených manželství, které byly do Terezína deportovány bez rodičů. Její bratr Josef Stiassny v Terezíně vychovával osiřelé chlapce.
Pochod smrti
Z Terezína byla v říjnu 1944 deportována do vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau. Tam ji při selekci vybrali na nucené práce v Kurzbachu u Trachtenbergu, kde byla pobočka koncentračního tábora Gross-Rosen. Dne 21. ledna 1945 byl tábor z důvodu ústupu před Rudou armádou evakuován a vězni nastoupili na pochod smrti směrem do koncentračního tábora Bergen-Belsen. Z tohoto pochodu se jí spolu s několika dalšími vězni podařilo uniknout, několik měsíců se skrývala v Sasku, až ji osvobodila americká armáda.
Zapálená komunistka
Gertruda Sekaninová uvěřila, že nastolení socialismu bude zárukou, že se hrůzy druhé světové války už nikdy nebudou opakovat. Již koncem května 1945 obnovila své členství v KSČ. V červenci 1945 ji státní tajemník na ministerstvu zahraničních věcí Vladimír Clementis přijal jako referentku anglosaského odboru. V této funkci vykonala mnoho zahraničních cest – působila jako stálá delegátka. Věnovala se také stranické práci jakožto členka různých stranických výborů a komisí a na 8. sjezdu KSČ byla zvolena členkou Ústředního výboru Komunistické strany Československa. V tomto vrcholném orgánu strany působila do roku 1947, kdy na funkci rezignovala z důvodu velkého pracovního vytížení.
Čistky
Přelom 40. a 50. let byl v Československu ve znamení čistek, kdy byli z důležitých funkcí ve státní správě a v KSČ odstraňování nepohodlní lidé, často též byli vybraní vysoce postavení jedinci označeni za vnitřního nepřítele a perzekvováni na výstrahu ostatním. Tyto procesy se samozřejmě nevyhnuly ani ministerstvu zahraničních věcí. Sekaninová-Čakrtová podle historiků přesně zapadala do šablony skrytých třídních nepřátel, před kterými varovali sovětští poradci – byla Židovka, buržoazního původu, vzdělaná, na ministerstvo jí pomohl Rudolf Slánský a měla příbuzné v USA. Zatčena však nebyla a místo toho ji nový ministr zahraničních věcí Viliam Široký pověřil vedením československé delegace na VI. valné shromáždění OSN. Není též vyloučeno, že po řadě odmítavých reakcí na justiční vraždu Milady Horákové se komunistický režim zdráhal popravit další ženu a matku malého dítěte.
Závěr života
Závěr svého života strávila v Polné na Jihlavsku. Zemřela v roce 1986 na následky úrazu. Krátce před smrtí si o ní StB zapsala: Postoje k reálnému socialismu si objekt zachovává nepřátelské.