První prezident samostatného a nezávislého Československa zemřel dva roky po odchodu z funkce, ve které strávil 17 let, 14. září 1937 na zánět plic.
Poslední rozloučení s Masarykem se konalo na Pražském hradě 21. září. Začalo za vyzvánění zvonů katedrály svatého Víta. Projev pronesl Masarykův nástupce ve funkci prezident Edvard Beneš, smuteční průvod se poté vydal do zaplněných ulic Prahy.
Rakev s ostatky byla zahalena státní vlajkou a umístěna na dělostřeleckou lafetu, kterou táhlo spřežení šesti koní. Na té samé lafetě byla v roce 2011 vezena rakev s ostatky našeho první porevolučního prezidenta Václava Havla.
Lafeta byla tažena koňmi Prahou na Wilsonovo nádraží a odtamtud přes Stochov do Lán, kde je Masaryk pohřben.
„Dnes vydechl naposled Tomáš Garrigue Masaryk, Osvoboditel, duchovní tvůrce a první prezident Republiky československé. Tím se uzavírá věčným mírem jeho tříletý boj se smrtí, boj, ve kterém tělo lidské není nikdy konečným vítězem. I tuto smrt musíme přijmout s odevzdaností a pokorou. Zemřel stařec v plnosti života, muž v plnosti cti a vladař v plnosti lásky. Taková smrt není než naplněním. I v tuto chvíli smutku věřme a doufejme, občané Republiky československé, celou Masarykovou vírou v nesmrtelnost lidské duše a božský řád věcí, že T. G. Masaryk se dívá na nás dál,“ pronesl tenkrát spisovatel Karel Čapek.
V čele smutečního průvodu jel před 81 lety na koni generál Jan Syrový, za ním pochodovali vojáci s vojenskými prapory, oddíl legionářů a sokolů.
Za Masarykovou rakví tehdy kráčeli prezidentův syn Jan a vnuci, Masarykův nástupce Edvard Beneš, členové vlády, zástupci z evropských zemí, pražský diplomatický sbor, poslanci, senátoři, delegace zahraničních měst a církevní hodnostáři.
Celá trasa byla obsypána lidmi, kteří se přišli rozloučit s prezidentem Osvoboditelem.