Proč nám škrábání dělá tak dobře?

Taky to znáte? Kousne vás komár a nějakou dobu se zuby nehty bráníte tomu, abyste si ranku poškrábali. Nakonec to ale nevydržíte a… okamžitě vás zaplaví slast.

Řada odborníků z celého světa se už dlouhou dobu snaží rozluštit molekulární tajemství svědění. Jedním z nich je i Diana Bautista z Kalifornské univerzity v Berkeley, jejíž práce výrazně přispěla k poznání, že svědění sice sdílí mnoho buněčných receptorů a molekul s pocitem bolesti, ale jinak má svou vlastní „biologickou infrastrukturu“.

Ovšem právě ukončení svědění je ve skutečnosti ukončení bolesti. A to jsou ony pocity blaha, které se bezprostředně po poškrabání rozlijí tělem.

Podle Joshe Clarka z týmu BrainStuff, který skrz videa odhaluje vědecká tajemství všedního dne, se při svědění aktivují receptory zvané proprioceptory. Ty využívají speciálních neuropřenašečů zvaných MPPB, které vyšlou signál o svědění do mozku. 

A při své cestě se v jednu chvíli napojí na stejnou cestičku jako neuropřenašeči bolesti. Proto jsou pro nás komáří i jiné štípance občas muka.

Ta skončí v momentě, kdy se poškrabeme. „Když se škrabeme, aktivujeme více kožních buněk než proprioceptory, což znamená, že se jejich signál ,utopí' ve velkém množství signálů nebo se nějak vypne,“ řekl Clark. 

„A to dává smysl. Když se poškrabete, prst vyvine silný tlak a je dost velký na to, aby zničil nebo se zbavil čehokoliv, co způsobuje svědění.“

Zdroj: Greatist, The California Sunday Magazine