V Praze 23. března roku 1853 sbor obecních starších rozhodl o zřízení sboru pro čištění ulic a požární ochranu. Základem budoucího hasičstva se stali tzv. městští počišťovači.
V roce 1840 bylo u počišťovačské skupiny dvanáct řadových členů a jeden vedoucí. Nalezená zpráva hodnotí situaci před vznikem hasičského sboru v Praze od roku 1839 až po založení hasičstva v roce 1853.
Od 20. let 19. století nad požární bezpečností Prahy bděly tzv. Požární zálohy. Jednalo o skupiny lidí, soustředěných v některých obecních dvorech, jako byl např. dvůr ve Staroměstské radnici. Byli to lidé různých profesí, tesaři, kováři, zámečníci, kominíci. Velel jim praktikant hospodářského úřadu.
Pochopitelně, zálohy nebyly patřičně vycvičeny, nebylo podle čeho cvičit. Kolikrát se stalo, že se zálohy vůbec nesešly nebo ve velmi malém počtu. A jak takové hašení vypadalo? Zálohy obsluhovaly stříkačky, hasit a zachraňovat museli domácí lidé. Dalším záporem bylo, že za to nebyla žádná mzda.
Jak to u požáru vypadalo, dokládá historický záznam z r. 1853 o požáru kartounky v Holešovicích. Továrna vyhořela. Důvod? Zálohy se vůbec nedostavily! Majitel pohrozil magistrátu soudními žalobami a tak se, konečně, někdo začal zabývat možností zřídit hasičský sbor z povolání. Ten byl také následně sestaven.