Facebook
Instagram
Magazín Lifee.cz ocenil titulem SuperWoman další ženu. V unikátním projektu, ve kterém dostávají slovo nejúspěšnější české dámy, se tentokrát představí Jaroslava Valová. Zakladatelka sítí koupelnových prodejen a její příběh o odvaze a síle jedné jihočeské rodiny, která si splnila „americký sen“ v českých podmínkách.
Šestou výjimečně úspěšnou ženou, kterou magazín Lifee.cz ocenil titulem SuperWoman, se stala Jaroslava Valová. Zakladatelka sítí prodejen koupelen a kuchyní Siko, která byla mnohokrát oceněna jako nejúspěšnější česká podnikatelka. Přestože řízení firmy předala už před lety svému synovi, má zde stále slovo. A na chodu společnosti se podílejí i její další dvě děti.
Ostatně byly to právě děti a manžel, kdo s Jaroslavou koupelnový byznys po revoluci rozvíjel. Začínali skromně, jen s rodinnými úsporami, a nikdo by v tu dobu nehádal, že budují základy miliardové společnosti.
Jaroslava Valová získala za svoji manažerskou práci řadu prestižních ocenění. Stala se např. Manažerkou roku 2013, dlouhodobě patří mezi TOP ženy českého byznysu a v roce 2018 byla jako jediná žena vyhlášena Manažerkou čtvrtstoletí, jako jediná žena mezi deseti TOP manažery.
Příběh o odvaze a síle jedné české rodiny, která si splnila „americký sen“ v českých podmínkách, si můžete poslechnout formou podcastu SuperWoman, nebo pustit z videozáznamu. V naší galerii si pak můžete prohlédnout, jak vidí Jaroslavu Valovou svým objektivem slavná fotografka Lucie Robinson.
Úspěch firmy Siko, kterou jste od roku 1991 budovala, je fenomenální. Dneska společnost řídí váš mladší syn, kterému jste ji předala před sedmi lety. Jak jste to prožívala? Bylo těžké předat žezlo a stáhnout se do ústraní?
Pro mě to nebylo těžké, protože to předání žezla se připravovalo několik let předtím. Už v roce 2011 jsme na celofiremní akci všem našim spolupracovníkům představili příběh firmy Siko. Ani oni ho neznali a nevěděli, že jsme začínali vlastně z ničeho a založili jsme firmu jenom s rodinnými úsporami. Už tehdy jsme řekli, že se připravuje předání firmy, a tak nějak se k tomu postupnými kroky schylovalo. A důležité bylo, aby naši spolupracovníci dobře přijali nové role mých dvou synů a ztotožnili se s tím, že mladší Tomáš bude novým šéfem.
O začátku podnikání na zelené louce
Pojďme se vrátit na začátek vašeho podnikání. Kde se vzal ten první podnět?
Byla to vlastně náhoda a v podstatě i velká naivita. Manžel potkal jednoho známého, který doporučil, že bychom se mohli pustit do bezvadného byznysu – prodeje obkladaček, že jdou skvěle na odbyt. A my se rozhodli, jak říkám, možná naivně, že to zkusíme. Bylo to na podzim roku 1990 a lidi opravdu nakupovali všechno, nejen obkladačky. Jenomže od 1. ledna 1991 přišlo velké zdražení a my jsme prodejnu bohužel otevřeli až v březnu, když už měli všichni nakoupeno.
Tak to byl hodně trnitý začátek. Jak těžké bylo v devadesátkách startovat podnikání? Ta doba byla dost jiná.
Plno lidí, kteří měli trošku aktivního ducha, přemýšlelo o tom, jak naložit s tou svobodou. A museli mít zároveň i odvahu, aby byli ochotni podstoupit v podnikání i rizika. A my jsme k nim patřili. Mohlo to samozřejmě dopadnout špatně. Hodně jsme se na začátku zadlužili a taky jsme mohli skončit pod mostem.
Jaroslavu Valovou podpořily po rozvodu děti
Pět let po tom start-upu vás opustil manžel a zůstala jste na byznys, ale i na děti, sama. Co bylo na téhle situaci nejnáročnější?
Na začátek musím říct, že role manžela byla při startu naprosto nezastupitelná. Byl velice důležitý a bez něho by tady dneska ta firma nebyla. Ale těch prvních pět let, a i další roky, byly natolik náročné, že jednoho dne přišel a řekl, že už takhle žít nechce a rozvedli jsme se. Pro mě to byla velká rána. Vlastně jsem měla to štěstí, že jsem byla obklopená třemi dětmi na prahu dospělosti a stmelilo nás to. Děti mi v tom velice pomáhaly a společně jsme to daly.
Kolik dětem v tu dobu bylo let?
Když jsme se rozváděli, bylo dceři 18, mladšímu synovi 22 a staršímu 24, ale na začátku podnikání si odečtěte pět let.
Takže děti se vrhly do podnikání s vámi. K čemu vedli rodiče vás?
Já měla velké štěstí, že jsem měla šťastné dětství a v rodičích, i ve dvou o hodně starších sestrách, velký příklad. Můj otec byl vlastenec, náčelník Sokola a matka byla žena s opravdu pevným charakterem. Moje sestry mi byly také velkým příkladem, přestože byly o 13 - 14 let starší, jedna z nich dokonce dosáhla velkých úspěchů. Byla šestinásobnou mistryní světa na divoké vodě a druhá sestra byla také úspěšná na poli sportu a kultury. Dostala za to ocenění Občanka města.
Úspěch většinou nepřichází hned
Úspěch má zkrátka ve vaší rodině své místo. Jaké sny jste měla v době studií nebo v dětství, jakým směrem vás to lákalo?
Já vždycky chtěla být nejlepší. Být nejlepší ve třídě, mít nejlepší prospěch, atd. To se mi, myslím, dařilo. Potom, když jsem přišla na vysokou školu, to bylo na přelomu šedesátých a sedmdesátých let a bylo mi 21 let, přišla okupace a rok 68. A já jsem si cenila svobodu jako nejvyšší hodnotu. To bohužel nedopadlo dobře a myslím si, že mě to poznamenalo na celý život, tyhle frustrující zážitky.
Co byste poradila ženám, které stojí na té startovní čáře a chtějí se vrhnout do podnikání?
No, určitě musí sebrat odvahu a počítat s tím, že to nebude jednoduché, že úspěch se nemusí dostavit rychle. To si myslím, že je dost možná problém dnešních mladých lidí, kteří se chtějí pustit do podnikání. Že si myslí, že to přijde hned. Já se tomu nedivím, je to prostě síla mládí, ale ono to tak nefunguje. Já se na našem příběhu přesvědčila, že to trvalo řadu let, než se úspěch, takový ten prokazatelný, dostavil. A ženy musí počítat s tím, že to možná budou mít horší, protože naše společnost ještě není plně připravená na to, aby přijímala ženy stejně jako muže.
Související články
