Viděli jste opěvovaný snímek o Janu Palachovi? Bezpochyby se jedná o velmi silné téma, které nejednoho z nás donutilo vyndat kapesník. Dívali jste se však opravdu pečlivě? Odhalili jste několik tajemství, která skrýval?
Film pozoruje posledních několik měsíců života Jana Palacha. Pozoruje jej na základě dostupných faktických pramenů a zároveň přemýšlí, co tomu mladému muži táhlo hlavou.
Jan Palach nikomu z blízkých o svém rozhodnutí dopředu neřekl. Ani nenaznačil, že by byl něčeho takového schopen. Ve filmu prochází vztahem se svou přítelkyní Helenkou, bouřlivým kolejním životem roku 1968, soužitím s mámou doma ve Všetatech, zažije studentské brigády v Kazachstánu a Francii, chodí do školy, pozoruje a mlčí.
Stejně jako se od podzimu '68 mění veřejný život, ráz ulic i výrazy lidí, stává se něco s Janem. Jak to, že si ničeho nevšimla jeho dívka, máma, spolužáci? Ještě to ráno si Jan vzal od mámy svačinu, na koleji vtipkoval se spolubydlícím a před odchodem do města se vysprchoval. Kamera po celý film sleduje Janovu tvář a snaží se zachytit okamžiky rozhodnutí.
Jaká tajemství však skrývá snímek Jan Palach?
Scéna z kostela se natáčela autenticky přímo v evangelickém kostele v Libiši, kam Palach chodil.
Film se natáčel v Praze, u Milovic či v Pardubicích na Pernštýnském náměstí, na kterém vznikla maketa pomníku svatého Václava a náměstí tak představovalo Václavské náměstí.
Záběry z Kazachstánu se podařilo natočit podstatně blíže, v někdejším sídle sovětských vojsk v Milovicích. Ani do Francie se tvůrci nemuseli obtěžovat, kraj lahodného vína nahradilo povodí Dunaje.