První republika prý byla kokainovým rájem. Herecké hvězdy si údajně proháněly bílý prášek nosem dost často. Říká se, že zejména Hugo Haas byl schopen za drogy utratit značné jmění a jeho večírky patřily mezi legendární.
Miláčkem publika se stal v době první republiky, krátce po nástupu zvuku. Ve filmu se od počátku třicátých let uplatňoval nejen jako herec, ale také jako autor námětů, scénářů i jako filmový režisér.
Divadelní kariéra
Slavný český herec Hugo Haas se narodil v rodině brněnského židovského obchodníka s obuví. Studoval zpěv na brněnské konzervatoři. Po jejím absolutoriu získal angažmá v Národním divadle v Brně. Od roku 1924 působil v Divadle Na Vinohradech v Praze a od roku 1930 v Národním divadle, kde zůstal až do své emigrace v roce 1939.
Filmové role
V němém filmu si poprvé zahrál roli notáře Voborského v adaptaci divadelní veselohry Františka Ferdinanda Šamberka Jedenácté přikázání v roce 1923. O dvanáct let později si roli zahrál znovu v již zvukovém stejnojmenném filmu režírovaném Martinem Fričem. S příchodem zvukového filmu mohl uplatnit svůj komediální talent hned v roce 1931 ve filmu Muži v offsidu, který natočil Svatopluk Innemann. Do roku 1938 si zahrál asi ve třiceti filmech. Naposled hrál v komedii Miroslava Cikána Andula vyhrála, která byla do kin uvedena 2. prosince 1938. Film byl natočen podle povídky Olgy Scheinpflugové.
Emigrace
Na začátku roku 1939 dostal z Národního divadla výpověď kvůli židovskému původu a v dubnu uprchl s manželkou Bibi přes Paříž, Španělsko a Lisabon do USA. Jejich syna Ivana se ujal bratr Pavel Haas s manželkou.
Kokainová éra
Nekorunovaným kokainovým králem byl právě Hugo Haas, nesmrtelný pan Načeradec, který byl znám svými propady nálad v dobách, kdy nemohl nic sehnat. Na Haase si vzpomeňte zejména, půjdete-li ulicí U Obecního domu okolo hotelu Paříž, právě tam si Hugo pro bílý prášek nejčastěji jezdil, neboť tamní vrátný byl mezi dealery vyhlášeným tím, že nekradl a měl kvalitní zboží. Někdy si do Paříže posílal i herečku Ljubu Hermanovou, která vzpomínala, že si pro něj jezdila často v kožichu, pod kterým neměla oblečení. Stabilního distributora z řad vrátných měl Haas také ve slavné Huňkově restauraci, vyhlášeném prvorepublikovém centru homosexuální komunity, kam si Haas nechal často pro kokain posílat, a následně pořádal opulentní party u sebe doma, které končívaly automobilovými výjezdy, nejčastěji na Slapy, během nichž prý „sněžilo“, jak vzpomíná ve svých pamětech Adina Mandlová nebo Lída Baarová.
Konec života
Od roku 1961 žil se svou manželkou ve Vídni. Do Československa zavítal už jen jednou, v roce 1963. Zemřel několik dnů před koncem roku 1968 a je pohřben v Brně.