Vystěhování českého obyvatelstva z pohraničí a připojení pohraničních území Československa k nacistickému Německu - to všechno vyplývalo z mnichovského diktátu, který nastolili představitelé evropských mocností. Šlo o pakt, který vznikl bez ohledu na zájmy obyvatel republiky a jehož účelem bylo nasytit hladového Adolfa Hitlera, který toužil po čím dál větší moci.
„Německo, Spojené království, Francie a Itálie se shodly se zřetelem k dohodě, jíž bylo dosaženo, na odstoupení sudetoněmeckého území, na těchto podmínkách a způsobech tohoto odstoupení. Vyklizování započne 1. října a bude provedeno do 10. října, a to bez ničení jakýchkoli zařízení. Československá vláda je odpovědna za to, že vyklizení bude provedeno bez poškození uvedených zařízení.“ Právě těmito slovy začínala mnichovská dohoda, ve které představitelé světových mocností – Neville Chamberlain, Édouard Daladier, Adolf Hitler a Benito Mussolini – vyjádřili svůj souhlas se záborem pohraničí.
Dle dohody vyplývalo, že Československo musí do 10. října odstoupit Sudety Německu, oblasti Těšínska Polsku, jižní část Slovenska a Podkarpatské Rusi Maďarsku. Podpis dohody nevyvolal u Čechoslováků jen pocit bezpráví, ale připravil zemi i o značnou část území a obyvatelstva. Ubylo Čechů, Němců i Slováků a pohraniční území opouštěli i ti, kteří se odmítli přihlásit k německé národnosti.
Zástupci naší československé strany byli sice na konferenci v Mnichově přítomni, ale k jednacímu stolu nebyli přizváni. Proto se vžilo označení “O nás bez nás”. Tehdejší prezident Edvard Beneš abdikoval a uchýlil se do exilu ve Velké Británii.
Půl roku po podpisu, 15. března 1939, následovala nacistická okupace Čech, Moravy a Slezska a 1. září 1939 pak přepadení Polska Německem, kdy vypukla druhá světová válka. Připomeňte si atmosféru Mnichova 1938 na historických snímcích.