Na světě existuje plno opravdu neuvěřitelných záhad, které se zatím člověku nepovedlo rozluštit. Mezi nejzáhadnější záhady historie můžeme bez velkých obav zařadit i takzvaný Voynichův rukopis. Jde o knihu, která vědce dodnes mate. Je psaná jazykem, který neexistuje, nikdo neví, kdo a proč knihu napsal a proč ji vůbec zašifroval. Jisté je jen její stáří a také to, že byla zřejmě sepsána v Praze.
Její stáří se datuje do let přibližně 1404 – 1438. Je vlastnictvím Yaleovy univerzity, kde je zkoumána a je pojmenována podle svého nálezce Wilfrida Voynicha. A to je asi tak v základu všechno, co o ní víme. Víc nejsou naše mozky a ani technologie a dešifrování textů schopny rozlousknout.
Kniha
Má 240 stran. Dříve pravděpodobně obsahovala 272 stran, které se nedochovaly. Stránky jsou vyrobeny z pergamenu a je na nich jazyk, který nikdy neexistoval a dodnes nebyl přeložen. Tento záhadný jazyk po důkladnějším zkoumání není žádná hatmatilka, ale vypadá to, že v něm funguje i jeho vlastní gramatika. Je dokonce ilustrovaná. Ilustrace jsou jediná vodítka k tomu uhádnout, o čem asi autor píše. Kniha je rozdělena na botanickou část, astronomickou, biologickou, zeměpisnou a farmakologickou. Některé nákresy rostlin popisují rostliny, které neexistují a nikdy nebyly nikým identifikovány.
Byla záhadná kniha napsána v Praze?
Prvním dochovaným vlastníkem tohoto tajemného rukopisu byl v Praze žijící alchymista Georgius Barschius. Autorem rozhodně nebyl, protože se jeho tajemství sám snažil rozlousknout. Po jeho smrti získal rukopis lékař, který učil na Karlově univerzitě, Jan Marcus Marci. Knihu poslal svému příteli a odborníkovi na starou koptštinu, jezuitovi Athanasiu Kircherovi, který ji také nerozluštil. Raději ji uložil do Papežské univerzity Gregoriana, kde tiše odpočívala dlouhých 200 let. V roce 1866 rukopis odkoupil jezuitský řád a v roce 1912 se dostala do rukou Voyniche.
Záhadná slunečnice a kdo je autor?
Kandidátů potenciálních autorů je opravdu spousta. Vědci si dokonce myslí, že to byl sám Rudolf II. či jeho dvorní alchymista Edward Kelley. Samotní vědci opravdu tomuto dílu dávají za místo jeho vzniku Rudolfovu Prahu, která byla v dobách jeho vlády plná učenců, astronomů a alchymistů. Velkou pozornost také vzbuzuje ilustrace květiny, která velice nápadně připomíná slunečnici. Jak mohli lidé v těchto dobách znát slunečnici, která pochází z USA a k jejímu objevení zatím ještě nedošlo?