Hráli jste pogy, měnili samolepky nebo skákali gumu? Tak to jste se pravděpodobně narodili na začátku devadesátých let, kdy jste si o tabletech mohli tak akorát nechat zdát. Přesto na dětství, kdy jsme si nahrávali písničky na kazety, bylo něco kouzelného.
Dětství v devadesátých letech se trávilo převážně venku. Jakmile jsme slyšeli poslední zvonění, vyběhli jsme do parku, kde se nejčastěji skákala guma. I ta měla své vítěze a poražené, kteří po prohře hru už nechtěli opakovat, a přesto se do ní pouštěli zas a znova. Pro úplné odpadlíky tu bylo ještě krvavé koleno nebo hra na schovávanou.
O přestávkách probíhala výměna samolepek, z nichž každá měla svoji hodnotu. Semišovou přece nevyměníte za obyčejnou?! Pokud vás samolepky příliš nezaujaly, mohli jste hrát pogy, které v polovině devadesátých let dosáhly nevídané popularity.
Čas trávený doma mohlo vyplnit nahrávání písniček na kazety. Oblíbené pecky jste mohli na pásku dostat přímo z rádia. A pokud vás ani tohle nebavilo, céčka nikdy nezklamala.