Pamatujete na nekonečné fronty před Tuzexem? Za vysněné džíny jsme byli ochotní dát obrovské peníze. A když někdo jel do Maďarska, kde se daly občas koupit, tak jsme škemrali, ať nám vezme alespoň troje.
Džíny za socialismu byly jedním z nejžádanějších zboží. Sehnat je však nebyla žádná sranda! V Tuzexu se na ně stály nekonečné fronty. Kdo je jednou měl, nosil je až do roztrhání a dělal machry na kamarády.
Džíny byly symbolem americké kultury a komunisté nechtěli dovolit, aby se u nás tato móda nosila. Jak je známo, malý český člověk vždy na něco přijde!
Protože jsme v Československu neuměli pravou džínovinu vyrobit, začali jsme vyrábět takovou československou napodobeninu.
První české džíny však vypadaly žalostně. Stály sice 50 korun, ale při schnutí divně zapáchaly, nepříjemně se nosily a pasovka pěkně škrábala. Není divu, že je mladá generace nosit nechtěla.
Kdo chtěl pravé džíny, musel se vydat do Tuzexu. Problémem nebylo vybrat barvu, střih nebo velikost, ale vůbec džíny sehnat! A také nebyly vůbec levné. Při průměrném platu 1200 korun vyšly zhruba na 500 korun.
Další variantou byla cesta do Maďarska. Nebyly to pravé zápaďácké džíny, ale byly to docela kvalitní kalhoty. V roce 1978 nejvyšší představitelé rozhodli, že Maďarská lidová republika začne Západu ve výrobě džínů konkurovat svou vlastní značkou Trapper. Šly na dračku. V letech 1980 až 1981 se jich prodalo milion kusů. Jezdili si pro ně dokonce i lidé ze SSSR. Časem se sice rozervaly, ale dala se na ně záplata a jelo se dál.
Prostě život za komunistů lidi naučil, že se musí umět o sebe postarat.