Dobrodružství malého pražského kluka Vény a jeho dědečka uprostřed krásné šumavské přírody si oblíbily generace diváků. Aby také ne. Sbližování nerudného hajného Straky a jeho vnuka, kterého skoro nezná, je opravdu dojemné. Pojďme se tedy podívat, jak tato slavná komedie vznikala.
Gustav Valach měl kvůli komunistickému režimu velké problémy roli dostat. Od roku 1968 byl na černé listině a měl zakázáno hrát. I přes opravdu velké potíže a tahanice ho nakonec režisér, Václav Gajer do filmu dostal.
Scénář byl Tomáši Holému napsán přímo na tělo.
Pod jezevčí skálou nemělo mít žádné pokračování. Když se ale film dostal do Německa, zaznamenal tak velký úspěch, že z něj nakonec vznikla trilogie.
Při točení osvobozování jezevčíka pes Tomáše Holého pokousal a on měl „šlinc“ na tváři. To poté nechtěl říct svému otci, který se však o nehodě stejně dozvěděl.
Režisér nechal Tomáši Holému volno v tom, co má povídat, nenutil ho učit se texty. Jen musel vědět, co by tam mělo být. Většinou tedy jde o Holého improvizaci.