Kdo by neznal jeden z nejznámějších pohádkových příběhů moderní světové literatury nejen pro děti, ale i pro dospělé. Útlou knihu plnou metafor, přirovnání a hlubokých myšlenek, jejíž ústřední postavou je sám autor. Tušili jste ale, jak a proč vlastně Malý princ vznikl?
Příběh pilota, který ztroskotá na Sahaře a tam se setkává s Malým princem, jenž sem přišel z daleké planetky B612 o velikosti domu a chce po něm nakreslit beránka, je doslova kultovní. Kniha byla přeložena do více než 300 jazyků a dialektů. Celosvětově se prodalo více než 140 milionů kopií. Podle dražební síně Artcurial je Malý princ dokonce druhou nejrozšířenějších knihou na světě po Bibli. Toho, co jste o Malém princi a jeho autorovi Antoinovi de Saint-Exupérym nevěděli, je ale mnohem víc.
Za vznikem Malého prince stojí předsmrtné halucinace
Inspirací pro napsání fenomenální knihy se autorovi staly jeho vlastní traumatizující zážitky. V roce 1935 se totiž při pokusu o překonání rekordu na trase Paříž-Saigon nad Egyptem zřítil v 260kilometrové rychlosti do pouště. V letadle s ním byl ještě mechanik. Jako zázrakem oba přežili. To však byl jen začátek. Ve snaze zachránit se je čekala strastiplná pouť rozpálenou vyprahlou Saharou. K pití měli jen čtvrt litru bílého vína a zbyteček kávy v termosce. K jídlu pak jen dva kousky ovoce. Antoine de Saint-Exupéry si do kapsy vzal pomeranč, mechanik Prévot jablko a vydali se na cestu, aby se pokusili najít civilizaci.
Pouť Saharou jim trvala tři dny. Za tu dobu urazili neuvěřitelných dvě stě kilometrů. V té době už byli jen krůček od smrti. Trpěli žízní, halucinacemi z nedostatku tekutin, následnou agónií. V takovém stavu je nalezl beduín, který jim poskytl první pomoc, dostal je do nejbližší oázy, odkud je pak jeden švýcarský inženýr odvezl do Káhiry. Není divu, že traumatizující zážitek zanechal v Saint-Exupérym hluboké stopy.
Jen o pár měsíců později začal ve francouzském časopise L’Intrane uveřejňovat sérii článků zachycujících přestálé utrpení. To mu nejspíš posloužilo jako netradiční terapie. Hrůzný zážitek vytěsnal z mysli, zůstalo jen okouzlení pouští, která sice vyvolává respekt až strach, ale zároveň fascinuje svou nekonečností. A v jeho hlavě začal vznikat slavný příběh.
Fenomenálního úspěchu své knihy se nedožil
Saint-Exupéry se pustil do psaní a nakonec také do kreslení. Z jeho pera totiž vzešel nejen samotný příběh, ale i jedinečné ilustrace. Ty, které si objednal od Bernarda Lamotta, který ilustroval Válečného pilota, se mu totiž nakonec vůbec nelíbí. A tak jde do obchodu pro pastelky a pouští se do kreslení. Stále však není spokojený. Probíhající válka a s ní spojené události v Evropě i Africe mu však nedovolují naplno se kreativní činnosti věnovat. Práce na rukopisu a ilustracích mu tak trvají dlouhé roky.
Nakonec se však v dubnu 1943 dočkává prvního vydání Malého prince. Paradoxně však ne v rodné francouzštině, ale v angličtině. Saint-Exupéry totiž v té době žije v USA. Na rozdíl od úspěšného Válečného pilota se ale Malý princ nesetkává s pochopením. Nikdo příliš nechápe „pohádkový“ příběh, který vychází během války. Dalším důvodem může být i skutečnost, že knihu určenou pro děti mají často problém pochopit i dospělí. Kritici se tváří rozpačitě.
Záhy nato je Saint-Exupéry jako vojenský pilot odvelen do Afriky. Absolvuje několik dalších letů, pracuje na další knize s názvem Citadela. 31. července 1944 vzlétá z Korsiky na svůj poslední průzkumný let. Ten se mu však stává osudným. Dochází ke ztrátě kontaktu a jeho letoun padá do moře. Dodnes není jisté, co pád jeho stroje způsobilo. Mohla to být technická závada letounu, nedostatek pohonných hmot nebo pilotova zdravotní indispozice. Vydání Malého prince v roce 1946 ve Francii se tak bohužel nedožil, stejně jako úspěchu, který během dalších let následoval.