Film z prostředí protialkoholní léčebny Dobří holubi se vracejí, byl posledním Menšíkovým příspěvkem do fondu české kinematografie. A přestože opět bavil během natáčení své herecké kolegy různými veselými historkami, a rozdával jeden úsměv za druhým, tušil, že se blíží konec. Cítil se čím dál hůř a po každém natáčecím dni zamířil ihned do nemocnice.
Dobří holubi se vracejí – sugestivně vylíčený příběh z protialkoholní léčebny, která je snad tím nejponuřejším místem, kde se ve svém životě pacienti ústavu ocitli. Snímek neodhaluje jen zákulisí léčebny, ale i duši a nitro osoby se závislostí.
Na film Dobří holubi se vracejí se můžete podívat dnes ve 20:00 na Seznam TV.
S pobytem v ústavu měl vlastní zkušenost
Je celkem ironické, že poslední Menšíkova role se odehrávala v léčebně, v níž se během svého života také ocitl. Stálo za tím psychické zhroucení. Když se natáčel film Tažní ptáci, byl tak vyčerpaný, že se jednoho dne zamkl na toaletě a odmítal vyjít ven. Po dlouhém přemlouvání, a za asistence jeho manželky Oliny, nakonec Menšík vyšel ven a nechal se odvézt k doktoru Plzákovi. Zda mu tímto krokem jeho blízcí pomohli, je na delší debatu. Sám Vladimír si stěžoval, že si na něj známý lékař neudělal čas.
Byl zavřený ve velké místnosti s patnácti lůžky a aby si něco neudělal, vzali mu i šňůrky od pyžama. Kalhoty si tak musel neustále přidržovat rukama. “Vzali mi i prášky na astma. Něco mi dávají a já nevím co. Jsem potom úplně omámený. Nedovolili mi ani jeden telefon,” svěřil se své kamarádce Aleně, která ho v léčebně navštívila. Jeho přítelkyně nakonec zjistila, že byl zavřený v sekci pro drogově závislé. Nakonec se jí podařilo dostat ho ven.
Problém s peřím
Ačkoli se Menšíkovi scénář filmu moc líbil, musel napoprvé roli odmítnout. Jak později uvedl režisér Dušan Klein. “Vadila mu scéna s peřím. Měl strach, že jako astmatik by se začal dusit. Tak jsem mu navrhl, že to nejdříve nazkoušíme bez peří, pak se vzdálí, pak to peří tam dodáme a on už to jen sjede na první dobrou. S tím souhlasil,” prozradil Klein.
Alkoholici
Film se natáčel v protialkoholní léčebně v Želivi. Zahráli si tam tak i skuteční rezidenti ústavu. Herci od nich čerpali inspiraci a dá se říct, že se i skamarádili. Častokrát se večer hrály karty o drobné. O kvalitě léčby však panovaly oprávněné pochyby. “Spousta pacientů se ze závislosti na alkoholu nevyléčila,” pokračoval režisér. “Mnohokrát jsem je pak viděl s krabicí vína v ruce posedávat u metra.”
Psaní deníčku
Když zrovna nestál před kamerou, bavil ostatní vtipy, které doprovázel svým huronským smíchem. Jenomže hlasitý rozhovor mezi herci Kleina rušil při práci, a tak jim přikázal, aby si začali, jako skuteční pacienti, psát deníky. Téma bylo: jak by asi vypadal úplně první sex postav, které herci ztvárnili.
K jeho překvapení se do toho všichni s velkým zaujetím pustili. A on měl zase klid na práci. “Všechny výtvory jsem si nechal, protože je psali velikáni našeho hereckého nebe,” dodal Klein.
Zdroj textu: Wikipedie, čsfd, Aha
Zdroj fotek Seznam TV