Role v komediích byly pro herce Járu Kohouta, kterého si dnes můžeme připomenout ve filmu Počestné paní pardubické, jako stvořené. A pořádný čtverák byl i v soukromém životě. Po válce frnkl do Západního Německa v kostýmu kohouta. Jeho minulost totiž nebyla úplně bez poskvrnky...
Děj filmu Počestné paní pardubické: Závistivé paničky, podvodníci, láska dvou mladých lidí a kat Jiří, který touží po tom, aby se mohl vymanit ze svého těžkého údělu. Nejprve se mu to nedaří, ale když pomůže odhalit různé nepravosti a pomůže těžce zkoušené zamilované dvojici, usměje se štěstí i na něho. Na film se můžete podívat dnes ve 20:00 na CSFilmu.
Vzdor otcově přání se Jára Kohout stal hercem
Jára Kohout se narodil v dobře situované rodině, a proto se jeho otci moc nelíbilo, že by se jeho syn měl věnovat herectví. Přece jen to bylo svobodné povolání, kde jednou peníze byly, a jindy zase ne. Poslal jej tak vyučit se zubním technikem. A Jára jím skutečně několik let byl, pak ale stejně zvítězila prkna, co znamenají svět. Vždyť ochotnickému divadlu se Kohout věnoval již od sedmi let.
O něco později začal vystupovat v kabaretech a dalších zábavních podnicích. Stříbrné plátno pak již bylo jen dalším logickým rozšířením jeho pole působnosti. A nutno podotknout, že se mu dařilo. V roce 1938 odkoupil od Voskovce a Wericha celé Osvobozené divadlo, které přejmenoval na Divadlo U Nováků. S příchodem okupace se však propůjčil k věcem, kvůli nimž musel ze své vlasti následně prchnout.
Kolaborace Járy Kohouta s nacisty
Jára Kohout se podle Českého rozhlasu měl od roku 1942 prokazatelně podílet na problematických rozhlasových skečích, kupříkladu hru Ve víru tance měl hrát výhradně pro wehrmacht. Jiné kousky zase věnoval předsedovi Vlajky Janu Rysu-Rozsévačovi. V jeho případě to bylo ale spíše z donucení.
K dobru mu budiž připsáno, že během války finančně podporoval Werichovu matku a postaral se i o celý ansámbl Osvobozeného divadla. Navíc on sám následně strávil ve věznici gestapa tři měsíce. V jeho divadelní vinárně totiž neměli Němce zrovna v lásce. Po válce se dočkal znárodnění. Skeče mu sice prominuli, ale majetek si nechat nemohl. Nakonec mu dovolili hrát jenom na vesnici.
Mám fouknout?
Emigraci měl naplánovanou do posledního detailu. V říjnu 1948 uspořádal pro pohraniční stráž v Aši představení s názvem Na tom našem dvorku. Během inscenace převedli převaděči jeho rodinu za hranice. On sám se na jevišti plazil v kohoutím kostýmu se svíčkou v ruce a lišácky si mumlal pod vousy: “Mám fouknout? Já fouknu!” A skutečně. Během přestávky utekl. Kostým si nechal na sobě. Kdyby něco nešlo podle plánu, měl mu zajistit, aby jej považovali za blázna.
První roky života v emigraci pro něj nebyly vůbec lehké. Aby uživil manželku a tři dcery, musel v Německu hrát po utečeneckých táborech. Po stěhování do Francie se jeho situace zlepšila. Nakonec ale zakotvil v USA. Zpět do vlasti se vrátil až po roce 1989. Kromě rozhlasu se mu podařilo získat ještě práci ve filmu a televizi, šlo však o menší role. Také se stihl znovu oženit, a to s o šedesát let mladší Marcelou. Zemřel v roce 1994 na rakovinu prostaty. Dožil se 89 let.
Zdroje informací:
Wikipedia.cz: Jára Kohout
CSFilm: Počestné paní pardubické
Dvojka.rozhlas.cz: Jára Kohout