Já to tedy beru, šéfe: Ze smyšleného infarktu Luďka Soboty se na place stalo skutečné drama

Dva náboráři podniku Pragokov, Láďa Pitras a Oto Vacák, používají k rekrutováni lidí zajímavé metody. Nejprve si zjistí vše o jejich soukromém životě a získané informace, jež jsou mnohdy pikantní, pak použijí jako páku na to, aby potenciální nový zaměstnanec na jejich nabídku kývl. Na komedii Já to tedy beru, šéfe z roku 1977 se můžete podívat dnes ve 20:00 na CS Filmu.

Mohlo by Vás zajímat:

Jáchyme, hoď ho do stroje: Smoljak na všechny vrčel, Sobota se ho začal dokonce bát

Precizní práce, šéfe

„Byla to precizně připravená komedie,” řekla pro deník Aha! herečka Iva Janžurová, která ve filmu ztvárnila manželku Luďka Soboty. „Pan režisér neustoupil ani o píď. Museli jsme být přesní.” To se ale nelíbilo ani Sobotovi ani Petru Nárožnému. Oba totiž milovali improvizaci a dodržování scénáře považovali za přistřihování křídel.

Iva Janžurová ale nakonec dril na place začala považovat za dobrou věc. „Přinutil nás k jinému hereckému vyjádření, ukázal nám jiné polohy. Byl stejný pes jako Krejčík. Nebylo možné s ním jakkoli diskutovat a polemizovat,” dodala.

Mohlo by Vás zajímat:

Zajímavosti o úspěšné komedii Zítra to roztočíme, drahoušku. Jak probíhalo natáčení?

Řekněte, že mám infarkt

Luděk Sobota se nakonec rozhodl vyřešit nevyhovující podmínky na pracovišti jedním fíglem. „Jednou večer jsem řekl rodičům, ať mě ráno omluví, že jdu spát a mám dojem, že se o mne pokouší infarkt, protože mne Schulhoff děsně stresuje. Vzal jsem si diazepam a usnul jako špalek,” prozradil Sobota.

Režisér ale bydlel naneštěstí jen kousek od bytu Sobotových, a tak v pět ráno přijel a začal Luďka přemlouvat, ať se zmátoří a jde točit. „Nakonec jsem na to kývl a přijel do ateliéru. Jenomže tam bylo úplné ticho. Až maskérka mi pak řekla, že Schulhoff dostal infarkt. Myslel jsem, že mne taky trefí. Připadalo mi, že jsem mu jej přivodil já,” dodal Sobota.

Mohlo by Vás zajímat:

Ze zákulisí filmu Jáchyme, hoď ho do stroje! Jak se točila tato skvělá a nezapomenutelná komedie?

Smutný konec Petra Schulhoffa

O Petru Schulhoffovi se říkalo, že nekřičel a ani nenadával. Byl prostě pedant a vždy si prosadil svou. Když se ale dozvěděl, že má rakovinu, rozhodl se pro dobrovolný odchod. Kromě nemoci jej trápily i depresivní stavy vyvolané pobytem v koncentračním táboře. Raději zvolil smrt než bolest a 4. května 1986 se předávkoval léky.

Mohlo by Vás zajímat:

Lechtivé zákulisí Černých baronů: Ondřeje Vetchého čekalo na natáčení žhavé scény velké překvapení

Zdroje informací:

CSFilm: Já to tedy beru, šéfe