Natáčení prvního dílu filmové trilogie na náměty děl Eduarda Štorcha, Osada Havranů, přineslo mnoho zajímavých situací, a to už i na castinzích. Tak třeba do té doby spíše neznámý Jiří Bartoška vyfoukl roli sovětskému soudruhovi a představitel Havranpírka, Ludvík Hradílek, se díky filmu konečně pořádně najedl.
Volná trilogie na motivy knih Eduarda Štorcha. Osada Havranů je příběh z doby kamenné, který je zajímavý jak pro dospělé publikum, tak i pro mládež. Avšak kvůli druhé skupině diváků je celý příběh zromantizovaný a vyhýbá se drsnějším, potažmo věrohodnějším scénám. Jeho pravá podstata spočívá ve vzdělávací funkci.
Na Osadu Havranů se můžete podívat dnes ve 20:00 na TV Seznam
Vyfouknutá role
Podle původních plánů se měl hlavní mužské role ujmout sovětský herec Nikolai Jeremenko, jenomže nebyl schopný říct ani pár vět česky. Politika tak musela jít stranou a tvůrci museli začít lovit v našich hereckých vodách.
Na řadu tak přišel tehdy ještě docela neznámý Jiří Bartoška. Dá se říci, že měl štěstí, protože kdyby někomu ze štábu došlo, že když se bude dělat zvuk až v postsynchronu, tedy dodatečně, mohl by Jeremenka někdo předabovat. Anebo v tom byl jistý úmysl.
Komáři a mráz
Všechny tři díly pravěké trilogie se natočily za pouhý jeden rok. Herci tak na place zažili všechny slasti, ale i strasti čtyř ročních období. V létě se přesunuli do lužních lesů, které byly oblíbenou destinací komárů. Přestože se vozily repelenty až z Rakouska, nic nezabíralo. V zimě zase padaly teploty hluboko pod nulu a mráz zalézal až pod kůži, a to doslova. Herci totiž měli na sobě právě jen kožené kostýmy.
Snaživá maminka
Postavu Havranpírka si zahrál Ludvík Hradílek. Na konkurz ho přivedla jeho maminka. Dozvěděla se o tom z inzerátu, kde stálo, že se hledají děti do filmu z pravěku, a jelikož byl Ludvík z osmerčat nejhubenější, nebylo co řešit.
Určitě iniciativy své maminky nelitoval. Kdo by mohl říct, že dostane na castingu celé kuře. Dostal za úkol ho sníst. “Zřejmě jsem ho snědl dost divoce, protože mi tu roli dali. A taky kvůli tomu, že jsem měl vyražený zub,” zavzpomínal Havranpírko.
Jako v bavlnce
Ludvík byl na place celou dobu. Měl totiž podstatnou, a hlavně docela velkou roli. Musel tak být pod neustálým dohledem. Kdyby jeden den vynechal, stálo by to produkci pětatřicet tisíc. “Nemohl jsem prakticky nic, ani jezdit na kole,” postěžoval si Hradílek na opačnou, skrytou stránku showbyznysu.
Zdroj textu: Aha!, čsfd
Zdroj fotek: TV Seznam, Česká televize