Česká pohádka Hodinářův učeň je příběhem o hrátkách osudu, které hlavnímu hrdinovi připraví tři sudičky. O sudičkách se v Čechách psalo již v 15. století a ne moc lichotivě. Lidé se před nimi měli na pozoru, neboť z jejich strany hrozilo velké nebezpečí. Proč je tomu tak?
Děj pohádky Hodinářův učeň: Nad kolébkou novorozeného Urbana stojí tři sudičky. Dvě mu přejí bohatství a lásku. Třetí, Lichoradka, věští pravý opak – chudobu a nikdy nekončící starosti. Jak bude nakonec vypadat Urbanův život? Nezačíná zrovna moc dobře. Stane se z něj sirotek, který skončí v rodině chamtivého hodináře v podání Viktora Preisse... Na pohádku Hodinářův učeň z roku 2019 se můžete podívat dnes ve 20:10 na ČT1.
Panna nebo přívětivá babička
V Čechách se můžeme setkat se sudičkami, sudicemi, rodičkami a věšticemi. Dočíst se o nich lze již ve spisech z 15. století. Většinou mají podobu éterických panen nebo hodných babiček. Jsou oblečené v dlouhý šat a zahalené plachetkou. Když dítěti předpovídají jeho osud, drží v ruce svíčku. Jakmile vyřknou svůj ortel, plamen zhasne. Pokud by je při tom zahlédl nějaký smrtelník, ochrnul by hrůzou.
Novorozeně navštěvují o půlnoci, přičemž na jeho matku sešlou hluboký spánek. Někdy však nevstoupí do obydlí, ale zůstanou sedět na střeše. V tomto případě věští osud s pomocí hvězd. Třetí sudička prorokuje, jak dítě zemře, kvůli tomu je vždy spojována se smrtí.
Koutní plachta neboli koutnice
Aby novopečená matka ochránila své dítě před různými přízraky, včetně sudiček, oddělila postýlku od zbytku světnice takzvanou koutní plachtou. Toto místo pak mohla opustit jen ve velmi vzácných případech. Zvyk izolovat šestinedělku nebyl rozšířen pouze v naší lidové kultuře, ale rovněž po celém světě.
Za koutnici se někdy položil i kříž, sekera či byliny ve škapulíři, což jsou dva kusy látky obdélníkového tvaru spojené tkanicemi. Do plachty se také občas zapíchaly jehly, o které se měla popíchat čarodějnice, jež by chtěla dítěti nebo matce ublížit. V souvislosti se sudičkami ještě hrozilo, že kdyby nebylo vše provedeno správně, mohly novorozence takzvaně podvrhnout.
Pozor na podhozence
Sudičky bylo potřeba přivítat s náležitou pohostinností. Na stole by měly najít pivo, chléb a sůl. Pokud jim není přichystáno žádné pohoštění, mohou novorozence vyměnit za podhozence. Ten měl obvykle velkou hlavu a oči, nemluvil, byl nenasytný a měl neklidnou a zlou povahu. Kromě výše zmíněného občerstvení chránila proti nechtěné výměně i ona koutní plachta.
Ve skutečnosti ale víra v podhozence vznikla z vysokého počtu mentálně a tělesně postižených dětí. Ty byly výsledkem působení několika faktorů - špatné hygieny, alkoholismu a endogamních sňatků, kdy se lidé brali jen v rámci nějaké skupiny, třeba vesnice. V některých oblastech vydržely legendy o nevzhledných podhozencích až do 19. století.
Zdroje informací:
Česká televize: Hodinářův učeň
Wikipedia.org: Sudičky, Koutní plachta, Podhozenec