Film Poslední propadne peklu by se dal vystihnout čtyřmi slovy: vojáci, chudina, žebráci a tuláci. A právě kvůli tomuto společenskému vymezení nebylo pro herce natáčení filmu procházkou růžovým sadem. Štáb je opravdu nešetřil a chtěl, aby ze sebe vydali úplně vše. I za cenu zranění. Co se tam stalo?
Je rok 1611 a pasovští vojáci ustupují vojsku uherského krále. Mezi uprchlíky začne kolovat tajemná a kouzelná lahvička, která dokáže svému majiteli splnit jakékoli přání. Musí být však jen jedno, Magický předmět se pak musí prodat dalšímu zájemci, ale jen za poloviční cenu.
Na film Poslední propadne peklu se můžete podívat dnes ve 20:00 na Prima Max
Mstivá maskérka
Pro potřeby komparzu vybrali tvůrci filmu Poslední propadne peklu členy divadelního spolku v Jindřichově Hradci. Žebračku si tehdy zahrála Ladislava Ratajová, která na to nemá úplně nejlepší vzpomínky. Konkrétně na postarší maskérku, která zřejmě mladým holkám záviděla bujnou hřívu. Rozhodně Ladislavu během přeměny nešetřila.
“Zničila mi vlasy i nehty,” zavzpomínala Ratajová. “Použila na ně olej. Pak jsme dostali ne moc pohodlné kostýmy a museli se vyválet ve špíně. To jsme museli opakovat několikrát za sebou, protože jsme se režisérovi nezdáli dost špinaví. No a večer... to byl nejlepší zážitek. Myla jsem si vlasy snad pětkrát a pořád to nešlo dolů.”
Na pokraji sil
O náročném natáčení promluvila i Michaela Kudláčková, která ve filmu ztvárnila postavu Magdaleny Korálkové. Bylo jí teprve dvanáct let, takže jí to stálo opravdu hodně fyzických sil. “Pracovalo se i v noci,” řekla Kudláčková pro Jindřichohradecký deník. “Taky ve chladu, což bylo nebezpečné, neboť jsme byli skoro pořád promočení.”
“Ale bylo to taky hodně o psychice,” pokračovala. “Když člověk točí rvačky či emočně vypjaté scény, musí to skutečně prožít. V tomhle nejde podvádět. Každopádně toho nelituji, a to můj názor nezměnil ani fakt, že mi hned na začátku zlomil jeden kaskadér nohu, kterou mi navíc museli ještě jednou lámat.”
Vesnické pozdvižení
Točilo se i u zříceniny hradu v Dobronicích u Bechyně, což vyvolalo u místních nebývalý zájem. Jelikož byla maskérna v místní hospodě, bylo úplně normální potkat na ulici známého herce v dobovém kostýmu. Obyvatelé obce na to nikdy nezapomněli.
Stejně jako na herce estonského původu Bruna O’Yaa. Byl hodně urostlý, takže se za ním hojně otáčely ženy. Měl však mít jednu nevýhodu, byl prý velký narcis a nebylo chvíle, kdy by se nepozoroval v zrcadle. Snad si tím kompenzoval to, že na něj během natáčení křičel režisér. Údajně ale nebyl jediný, vynadáno dostali skoro všichni.
Na další zajímavosti z natáčení tohoto snímku se podívejte zde:
Zdroj textu: Jindřichohradecký deník, čsfd, zdroj fotek: Prima Max