Bez pohádky Tři oříšky pro Popelku si málokdo umí představit Vánoce. Příběh o chudé dívce, která našla svoje štěstí, by ovšem nebyl tím, čím je, bez Libušky Šafránkové a jedinečných kostýmů fenomenálního Theodora Pištěka. Legendární pohádku Tři oříšky pro Popelku vysílá Česká televize na Štědrý večer ve 20.30.
Pro výtvarníka Theodora Pištěka byla inspirací právě Libuška Šafránková. Zásadní pro něj ovšem byla i spolupráce s režisérem Václavem Vorlíčkem.
Byla to pohoda
Jak Theodor Pištěk vzpomíná, z nabídky ke spolupráci na pohádce byl nejdřív v rozpacích. V dětství se totiž bál hororových pohádek bratří Grimmů. Jenže scénář Popelky ukázal něco zcela jiného. „Už z prvních stránek byla cítit pohoda a příslib milé práce,“ zasnil se. „Hned při prvním čtení mě napadlo, že ideální doba pro realizaci bude renesance. Ta je hravá a lehkonohá a krásně barevná. Renesance – to byla má okamžitá inspirace. Václav Vorlíček souhlasil a já zase přijal jeho připomínky a mohl jsem začít.“
Manželky pohlavárů
Podle Theodora Pištěka bylo nejpříjemnější částí celé práce kreslení návrhů. Problém ale nastal při realizaci. Nikoli tedy při šití, protože barrandovská krejčovna byla tehdy špička v Evropě, ale těžkosti začaly při výběru materiálů. Tehdy, ve slavných dobách socialismu, byly zahraniční látky dostupné jen pro manželky funkcionářů Ústředního výboru KSČ. Bylo tak třeba pracovat jenom s tím, co bylo k dispozici. „Jak krásný život mají dnešní návrháři,“ povzdychl si umělec.
Kostýmy s charakterem
Pochopit charakter postav je zcela zásadní a je důležité najít společnou řeč s herci, což není vždy jednoduché, protože mnozí mají svou vlastní představu o tom, co jim nejvíce sluší.
„Kostýmní výtvarník je mnohdy vydán režisérovi napospas,“ zavzpomínal Theodor Pištěk. „Celé měsíce se zaobíráte tím, kde a jaký kostým připravíte, aby to bylo v souladu se scénářem. Máte své oblíbené kousky, které chystáte pro aranžmá do scény prvního plánu. Pak při prvním záběru se režisér rozhodne všechno zcela přeházet a před kamerou se objeví figury, se kterými jste nepočítal. Na Popelce se naštěstí Václav Vorlíček těchto výtvarníka mrzutých změn nedopouštěl,“ dodal.
Popelka nebo hollywoodské trháky
Uznávaný výtvarník, který kromě Popelky připravoval kostýmy také do hollywoodských filmů jako Amadeus a Valmont, rozhodně nijak nevyzdvihuje tu či onu spolupráci. Jak sám říká, důležitá je pro něj vlastní práce, bez rozdílu, pro koho je. A to všechno ostatní, to jsou podle něj hrušky a jablka. Na kostýmy z Popelky má ovšem dvojí vzpomínky. Jedny dokonalé, protože ho dodnes těší dobře odvedená práce a to, jak se film stále líbí. Na druhou stranu ho dodnes mrzí, že mu nebylo umožněno se zúčastnit natáčení v NDR, takže nemohl kostýmy doprovázet až před kameru.
Práce kolegů
Na otázku, zda ho oslovily kostýmy z pohádek posledních dvaceti let, Theodor Pištěk velmi diplomaticky odpověděl: ,„To si nechám pro sebe, protože nemám dost informací, abych mohl dělat kritika. Určitě jsou nějaké pohádky dobré, o tom nepochybuji.“
A dodal: „Ale jedno musím říct, ať se všichni snaží sebevíc, nemůžou už nikdy mít takovou Popelku, jako byla Libuška Šafránková. Krásná, roztomilá, něžná, prostě Popelka všech Popelek, co jich bylo a bude. A nikomu se už nikdy nepovede takové finále, jako když s vlajícím závojem ujížděla s princem na koni k bílému horizontu. Popelka má zvláštní kouzlo. Když vstáváte po jejím sledování od televize, máte pocit, jaké jsou to pokaždé krásné Vánoce!“