Jistě si všichni pamatujeme Slávku Budínovou, která se objevila v obou dílech filmu “Prima brácha”. Jaký byl ale její soukromý život? Svým vzhledem šlechtičny působila spíše důstojným dojmem, avšak ne vše šlo přesně tak, jak si představovala. Nejvíce smůly měla v lásce, partnera se jí podařilo najít až v pozdějším věku.
Příběh filmu Můj brácha má prima bráchu se posouvá o tři roky dopředu. Honza má se Zuzanou dvouletou dcerku Martinu. Prcek se zrovna rozhoduje, kam půjde studovat po základce. Do úvah o vlastní budoucnosti mu zase zasáhne problémový bratr. Kvůli hloupým sporům hrozí, že se rozpadne jeho manželství. A tak je musí se svou kamarádkou dát zase dohromady. K tomu musí ještě přesvědčit své rodiče, že spíše než inženýrem a automechanikem by chtěl být zootechnikem.
Na film Brácha za všechny peníze se můžete podívat dnes ve 20:00 na Seznam TV
Těžké začátky
Slávka Budínová, jejíž skutečné jméno bylo Dobroslava, se začala zajímat o herectví navzdory nesouhlasu svého tatínka. Původně však nastoupila na Obchodní akademii, kterou musela kvůli válce opustit. Začala tak pracovat jako sekretářka ve Vítkovických železárnách, jenomže hrozilo, že by musela nastoupit na nucené práce.
Přesun do divadla byl tak jedinou záchranou. Podařilo se jí získat angažmá na ostravské scéně, avšak jen spíše ve vedlejších rolích. Nemohla tak kvůli tomuto omezení ukázat svůj pravý talent. Musela se striktně držet vymezení, která jí ukládala pracovní smlouva. Snad právě proto divadlo brzy opustila. Nedařilo se jí ani v Pardubicích, kde po Ostravě přestoupila.
Malostranská carevna
Dařit se jí začalo až v divadle E. F. Buriana, kde strávila zbytek svého profesního života. Kolovaly ale zkazky, že nebyla moc oblíbená v kolektivu. Dostala přezdívku malostranská hraběnka a carevna – tak ji ale oslovoval jen Josef Větrovec. Měla se chovat jako velká hollywoodská hvězda. Nejvíce si potrpěla na kostýmy, když se jí něco nelíbilo, vztekle to odhodila do kouta. Častokrát také zapomínala text. Tento přešlap omlouvala migrénami.
Trable s láskou
Kvůli její komplikované povaze se jí potenciální nápadníci vyhýbali obloukem. Až jednou jí její kamarádka dohodila režiséra Ivo Tomana. Slávce se původně na seznamovací večeři nechtělo, ale když se do toho vložila i její maminka, nakonec podlehla. Později jej popsala jako sympatického muže s modrýma očima a hezkým úsměvem.
Jelikož byl Toman spíše klidné povahy, hledal si k sobě akční ženu. A to carevna splňovala do puntíku. Pozvání na rande ve dvou tak bez váhání přijala. O něco později, když spolu v Mongolsku natáčeli film Tyrkysové hory, ji Toman požádal o ruku. Slávka, ač pořádně zaskočená, souhlasila. Došlo jí, že tohle bude asi její poslední šance na lásku.
Izolace v temnu
Budínová žila se svým manželem v domě na Malé Straně. Rádi sbírali starožitnosti a starali se o své psí miláčky. Veškerý volný čas nejraději trávili v lese na houbách. Krásné soužití bohužel ukončila Ivova smrt (1994). Jiný vztah již navázat nechtěla, a tak začala svůj žal utápět v alkoholu. Podíl viny na tom nesla i skutečnost, že už nedostávala žádné nové role.
Aby toho nebylo málo, několikrát se stala obětí loupeže. Její dům, včetně vybavení, měl obrovskou cenu. Postupem času se začala čím dál více izolovat od okolního světa. Zavírala se v pokoji, kde umřel Toman, a odmítala vyjít ven.
Do nemocnice se nechala odvézt až tři dny před svou smrtí. Dříve nechtěla, protože měla mít údajně strach, že by musela přestat pít. Před poslední zpovědí se nechala pokřtít, a to prý kvůli tomu, aby jí Bůh odpustil všechny hříchy, kterých se za svého života dopustila.
Pro další zajímavosti o filmu klikněte zde:
Zdroj textu: čsfd, nasehvezdy.cz, kafe.cz
Zdroj fotek: Seznam TV