Facebook
Instagram
Uzlinka z Pelíšků, herečka Silvie Maryško (39), za svobodna Koblížková, navštívila talkshow Miluše Bittnerové, Na kafeečko. Mimo to, že exkluzivně odtajnila své těhotenství, promluvila také o natáčení legendárního Hřebejkova filmu. Proč tenkrát jako Uzlinka skončila v nemocnici? Jak se proměnily její vlasy poté, co ji kvůli filmu ostříhali na černé mikádo s ofinkou? A jaké bylo dětství ve společnosti filmových hvězd?
Herečka Silvie Maryško (39) je celé republice známá jako Uzlinka z filmu Pelíšky. S typickým černým mikádem a ofinou ji dodnes miluje celá republika, byť hrála děvče, které sotva navštěvuje čtvrtou třídu. Silvii, dětské herečce, oblíbenkyni Jana Hřebejka, bylo v té době třináct let a zakládala si na jisté anonymitě. Po premiéře Pelíšků to odeznělo a znala ji celá zem. Tušíte, jak se ve filmu skutečně jmenovala postava, kterou Silvie ztvárnila? "Jmenovala se Lidunka. Zaznělo to možná v momentu, kdy se třískne s tou plastovou skleničkou. Bylo to asi během rozbalování dárků, kdy mi na ty Vánoce řeknou mým skutečným jménem," prozrazuje dnes po letech Silvie Maryško, za svobodna Koblížková.
V talkshow Na kafeečko navíc prozradila, že je v požehnaném stavu. "Jsem v očekávání, těšíme se a zároveň jsme zvědaví, jaké to bude, je to poprvé. Když jsem to doma oznámila, bylo samozřejmě nadšení. Ne, že bychom to plánovali a řešili, to ne, ale když jsme se před necelými 2 roky brali, říkali jsme si, že to k tomu spěje. Nakonec se mi i podaří porodit do 40. narozenin, což jsem si říkala, že by bylo fajn stihnout. Kulatiny oslavím po šestinedělí," prozradila Milušce Bittnerové herečka z filmu Pelíšky.
Silvie Maryško o natáčení filmu Pelíšky
Silvie, jak je to dlouho, co se natočily Pelíšky?
Moc neumím počítat, řekla bych jen, že dlouho. Nedávno jsme slavili 25 let. Nikdo jsme netušili, jakou legendu vlastně točíme.
Nebyl to tvůj první film, že?
Nebyl. Předtím jsem točila nějaké filmy a seriály. V dětství jsem chodila na dramaťák, kde si mě někdo vytáhl. První věc, kterou jsem točila, byl seriál pro Českou televizi s Honzou Hřebejkem. Potom už jsem točila každé léto a měla jsem to jako koníčka.
Strejdu Hřebejka a celý štáb už jsi tedy znala.
V podstatě ano. Pelíšky byly bez castingu, Honza za mnou prostě přišel s tím, že jdeme točit. V té době mi bylo dvanáct nebo třináct let.
Ale vypadala jsi mladší, ne? Kolik let má být filmové Uzlince?
Myslím, že filmová Uzlinka má chodit třeba do čtvrté třídy. Určitě byla mladší, já jsem vždycky hrála mladší. Všechno to byly role prcků, možná proto, že jsem malá.
Netušila jsem, že Uzlinka má ve filmu normální jméno a během filmu dokonce jednou zazní.
Ano, jmenovala se Lidunka. Zaznělo to možná v momentu, kdy se třískne s tou plastovou skleničkou. Bylo to asi během rozbalování dárků, kdy mi na ty Vánoce řeknou mým skutečným jménem.
Otazníky kolem Uzlinky
Ve filmu každopádně nezazní, proč se ta postava jmenuje právě Uzlinka. Proč?
Jsou dvě verze a sama nevím, která je ta správná. Buď je to přezdívka Petry Špalkové a nevím, jak se to dostalo do scénáře. Prý se jí tak říkalo, když byla malá. Ale říkali mi, že je to reálná přezdívka nějaké tety. Jasné je, že Uzlinka je reálná postava, ke které se přidala Špalková. Tuhle verzi jsem se dozvěděla před pár lety, kdy jsem potkala Petry manžela, který mi to vyprávěl. Padlo to také během nějakého rozhovoru. Je to opravdu dávno, já už nevím.
Jaký jsi za ten film dostala honorář?
To se přece neříká.
Kdyby to bylo v Americe, žila bys z toho filmu ty i tvé další generace.
Rozhodně. V životě bych nemusela nic dělat. Ale víme, že v Americe nejsme. My jsme za Pelíšky barák nepostavili.
Hodně lidí má pocit, že se ve filmu hodně improvizuje a že některé hlášky nemohly být ve scénáři. Je to pravda?
Určitě ano. To byla ještě doba, kdy se film točil velmi pomalu, byl na to čas a herci dokonce i zkoušeli, a to nemyslím na place. Byla spousta času, proto je logické, že se to mohlo vytvářet průběžně. Určitě se plno věcí vymyslela přímo na place.
A hercům to prochází?
Honza nikdy moc nechtěl, abychom se texty učili předem. Okrajově jsme věděli, co budeme točit, a přišli jsme na plac. Dotvářelo se to přímo tam.
Neumím si představit, jak se pracuje s dětskými herci. Znala jsi příběh, nebo ti ho dávkovali?
Znala jsem ho. Dostala jsem scénář, který jsem si přečetla, takže jsem to věděla a samozřejmě, že jsem si o tom povídala s rodiči. Něco jsem o tom slyšela už dříve. O těchto historických událostech jsme se doma bavili, takže jsem to vnímala. Nebylo to o tom, že bych tuto zásadní linku nevnímala. Přečetla jsem si scénář a bylo! Líbilo se mi to, takže jsem tušila, že by to mohlo být dobré.
Když mě bylo třináct, přála jsem si vypadat starší. Jak jsi nesla to, že hraješ mladší Uzlinku, která dostane kuš a je z ní nadšená?
To mi vůbec nevadilo. Byla jsem v té době více dětská. Ani mi nevadilo, že mám ty příšerné punčocháče s gumičkami, prostě ty kostýmy. Jediné co, tak kvůli Pelíškům jsem se musela nechat ostříhat na mikádo s ofinkou, což jsem v životě na hlavě neměla. To mě trošku bolelo, protože jsem měla vlasy do pasu a ofina byla samozřejmě trapná. Ale smířila jsem se s tím. Vlastně byl ten účes dobrej! Nakonec jsem si ho oblíbila.
Ofina s černým mikádem mi přirostla k srdci
Ale potom jsi ulítla s dredama…
Po natáčení jsem hlavně nechtěla, aby mě někdo poznával a věděl, že jsem to já.
A dařilo se to?
Dařilo, nejprve jsem se ostříhala na hodně krátko, asi na tři centimetry a nechala jsem se obarvit na nějakou blond. Měla jsem pankáčský rozcuch. Je pravda, že mě nikdo nepoznával. No a potom jsem skočila do těch dredů!
Bylo to po premiéře Pelíšků tak drsné, že jsi se musela zakrývat? Byla jsi sice dítě, ale byla jsi zvyklá na to, že jsi vidět, ne?
Určitě to tak drsné nebylo, ale já jsem hlavně nechtěla, aby to věděl někdo ve škole, prostě nikde. Chtěla jsem se od toho oprostit.
V punčocháčích se ti podařilo z natáčení Pelíšků jet rovnou do špitálu. Je to pravda? Pionýr nevydržel?
Ano, pionýr nevydržel. Vyděržaj, pioněr je zkrátka nebezpečná záležitost, není to hračka vhodná pro děti. Honza chtěl být samozřejmě autentický, chtěl, aby všechno bylo doopravdy. V původním scénáři bylo, že to Péťa zkouší na mě a Honza řekl: „Hele, pojedeme to normálně na ostro!“ Zkoušelo se to, někdo tam s tím pořád točil a ta hračka se potom asi nabíjí víc. Měla jsem docela málo kilo a nějak jsem to nevydržela. Nebylo to nic strašného, jen jsem se trošku zkroutila a nemohla jsem se toho pustit, byl to spíš šok. Někdo to potom vypnul a v šoku byli všichni. Chvíli jsem předstírala, že jsem v pohodě a potom jsem se rozbrečela, protože jsem vůbec nevěděla, co se stalo.
Viděla jsem záběry z natáčení, kde ti ještě předtím Simona Stašová ukazuje: „Hele, to fakt nic nedělá!“
No, když to do ní opravdu pustili, tak ona se nakonec také vyděsila. „No, tak ono to vlastně docela něco dělá!“ Potom už je tam jen scéna, kdy to panu Donutilovi dáváme na nohy.
A co na to Mirek?
To už samozřejmě nebylo zapnuté! Nejprve to vyzkoušeli na Koblížkové a Simoně Stašové a potom se to vypnulo.
Takže se jelo do špitálu a ty jsi na sobě měla ten úžasný slušivý kostým chudého dítěte. Jak tam na tebe koukali?
Bylo to vtipné. Jela tam se mnou pěkně oblečená produkční, která měla už v těch devadesátkách mobilní telefon – to tenkrát vůbec nebylo běžné. Já seděla v čekárně Motola a všichni koukali, jaká maminka to tam přivedla děťátko a pořád telefonuje. Když jsme vešli do ordinace a produkční začala vyprávět, že jsme měli menší nehodu s Vyděržaj, pioněr, tak doktorka nevěřícně vykulila oči. Vysvětlovaly jsme, že natáčíme film. Nakonec mi vlastně nic nebylo a na zbytek dne jsem dostala volno, abych si mohla odpočinout a vyspat se.
Vzpomeneš si, kolik jsi měla natáčecích dní?
Hodně, nejvíc ze všech! Přes třicet.
To jste už museli být rodina, víc než na pionýrském táboře.
To ano, točili jsme celé léto a potom se dotáčelo po novém roce, v zimě. Když jsme s Honzou točili seriál v Luhačovicích, byli jsme tam také skoro celé léto. Měla jsem aspoň na léto program.
Po jak dlouhé době jsi se byla schopná na Pelíšky podívat?
Myslím, že to bylo asi v šestnácti letech. Rozdíl těch pár let udělal strašně moc. V šestnácti už jsem vypadala trochu jinak a měla jsem pocit, že to všechno bylo hrozně dávno. Vzpomínám si, že jsem byla nemocná, sama doma, a pustila jsem si to s tím, že se na to teda konečně podívám – když všichni říkají, jak je to dobré. Takže jsem se na to podívala a strašně jsem se pobavila.
Jsou filmy, na které se podívám a hned pláču.
Naprosto ti rozumím. My se tedy na Pelíšky na Vánoce nekoukáme. A nechápu, jak si takhle drsnou věc můžete na Vánoce pouštět. Viděli jsme to minulý rok v prosinci, kdy jsme s Jirkou, mým mužem, byli pozvaní na promítání Pelíšků do starého kina. Poprvé jsme to viděli spolu jako manželé a viděla jsem to také poprvé asi po šesti letech. Odcházela jsem z toho kina a říkala jsem si: „Já vím, proč se na to nekoukám! Vždyť je to strašně smutný!“ Doma se ptáme, proč si tohle pouštět na Vánoce? Do poloviny je to hrozná sranda a potom to začne být strašně drsné.
Jsme prostě národ masochistů.
Jako jo – na Štědrý večer?!
O čem dalším promluvila Silvie Maryško:
- O svém těhotenství
- Jaký má termín porodu a proč je to datum magické
- Jaké je pohlaví dítěte, které čeká
- O svém muži, herci Jiřím Maryškovi
- Proč nemá ráda slávu
- Jaká byla její další kariéra po natočení Pelíšků
- O natáčení seriálu Velmi křehké vztahy
Na aktuální fotografie herečky Silvie Maryško, za svobodna Koblížkové, se můžete podívat v naší fotogalerii.
Související články
