Václav (44): Děti našly fotky, na kterých jsem s milenkou. Myslel jsem, že se hanbou propadnu

Mám všechno, co jsem si kdy přál: krásnou manželku a dvě úžasné děti. Večery u nás doma patří rodině, všichni se posadíme ke stolu a vyprávíme si, co se nám během dne přihodilo. A přesto, jako každý člověk, i já mám svá tajemství. Jedním z nich je Aneta, která se v mém životě objevila doslova odnikud.

Aneta je všechno, co jsem v každodenním životě nenašel. Je živelná, nepředvídatelná a plná energie. Náš poměr začal nevinně, několik schůzek, které měly zůstat čistě přátelské, se proměnilo v něco víc. Nevyhledával jsem to, ale ani jsem se nebránil. Snažil jsem se přesvědčit sám sebe, že jde jen o přechodné poblouznění, že se vrátím k manželce a dětem...

Mohlo by Vás zajímat:

Matěj (55): Zatím se mi povedlo utajit každou milenku. Jen té poslední musím platit za mlčení

Všechno prasklo

Když manželka odjela s dětmi na hory, zůstal jsem doma s výmluvou, že mám moc práce. Věděl jsem, že mám před sebou dva týdny bezstarostných chvil strávených s Anetou. A skutečně to tak probíhalo. Přestože mi v hlavě začala hlodat myšlenka, jestli jsem opravdu připraven riskovat všechno, co mám, kvůli chvilkovému potěšení, nedokázal jsem odolat.

Po návratu si děti jednoho večera prohlížely fotografie z hor. Smály se u toho, jenže pak náhle ztichly. Přišel jsem k nim, abych zjistil, co je tak zaujalo.

„Tati, co je to za fotky?“ zeptala se dcera a ukázala mi tablet. Byly tam moje fotografie s Anetou. Sevřel se mi žaludek. Došlo mi, že se musely automaticky nahrát do našeho rodinného cloudového úložiště, ke kterému jsme měli všichni přístup.

„Kdo to je?“ ptal se syn.

„Miláčku, můžu se podívat?“ řekla klidně manželka. Vzala si tablet a podívala se na displej. Viděl jsem, jak se jí z tváře vytrácí barva. Oči se jí zalily slzami.

„Co se děje, mami?“ zeptala se dcera.

Manželka se zhluboka nadechla a podívala se na mě. „Promluvíme si o tom později,“ řekla dětem a snažila se zachovat klid. „Ráda bych si teď promluvila s tátou o samotě...“

Mohlo by Vás zajímat:

Tadeáš (41): Jednou za rok si odskakuji uspokojit pudy ke starší sousedce. Doma pak hraji dokonalého manžela

Nevěra mi zničila rodinu

Ve chvíli, kdy se za nimi zavřely dveře, se Markéta otočila ke mně. „Václave, co to má znamenat? Kdo je ta žena?“ zeptala se ledovým hlasem.

Snažil jsem se najít vhodná slova, ale žádná se nezdála dostatečná. Byl jsem v pasti, ze které nevedla žádná cesta ven. „Je to... jenom dočasné...“ začal jsem, ale rychle mi došlo, že tohle není žádná omluva.

„Dočasné? Máme rodinu! Děti!“ křičela a já viděl, jak moc jsem jí ublížil.

Nemělo smysl se obhajovat. Musel jsem se přiznat k tomu, co jsem provedl, ačkoli jsem věděl, že to nezmenší její bolest. „Omlouvám se. Opravdu mě to mrzí,“ řekl jsem a cítil, jak tíha mých činů roste každou vteřinou. Tváří v tvář jejímu utrpení a hněvu jsem si připadal bezmocný. Věděl jsem, že budu muset čelit následkům, ale netušil jsem, jak se s tím vypořádat.

Po bouřlivé hádce s manželkou jsem si připadal jako stín svého dřívějšího já. Musel jsem něco udělat, ale vůbec jsem netušil co. Hlavou mi vířily myšlenky a sžíraly mě výčitky svědomí.

Zkoušel jsem si promluvit s dětmi, ale vyhýbaly se mi, jako by instinktivně vycítily, že je něco špatně. Každý pokus o sblížení končil krátkým, napjatým rozhovorem nebo mlčením. Pochopil jsem, že i jim to ubližuje, i když možná úplně nerozuměly tomu, co se děje.

Mohlo by Vás zajímat:

Daniel (39): Milenka na jednu noc mě začala pronásledovat a vymyslela si, že je těhotná. Ještěže se mě zastala manželka

Požádal jsem o odpuštění

Cítil jsem, jak mezi mnou a mou manželkou roste odstup. Naše rozhovory byly krátké, vyměňovali jsme si jen nezbytné informace o dětech a chodu domácnosti. Přemýšlel jsem nad tím, že bych si s ní měl promluvit, abych jí vysvětlil, co mě k tomu vedlo.

„Prosím tě, aspoň mě vyslechni,“ požádal jsem. Možná to byla má poslední šance.

Zhluboka se nadechla, pak se na mě podívala s nefalšovanou hořkostí. „Dobře. Tak mluv.“

„Nechci se vymlouvat, ale hledal jsem něco, co jsem už dávno ztratil. Náš život se stal tak předvídatelný, že jsem se cítil ztracený. Aneta byla jako...“ odmlčel jsem se a hledal správná slova, „jako únik, kterého teď strašně lituju.“

Chvíli mlčela, než konečně promluvila. „Myslíš, že já si někdy nepřipadám podobně? Že je pro mě život snadný? Že mi taky nechybí ta jiskra? Ale nikdy by mě nenapadlo utíkat do náruče někoho jiného.“

„Vím, že jsem tě zklamal tím nejhorším možným způsobem. Nevím, jestli mi ještě někdy odpustíš, ale chci se pokusit dát to do pořádku. Kvůli tobě, kvůli dětem...“

Pohlédla na mě a v očích měla stále bolest. „Nevím, jestli ti ještě dokážu věřit. Nejde jen o nás dva, ale o rodinu...“

Její slova mi ukázala, jak dlouhou cestu mám před sebou. Ale pochopil jsem také, že tenhle náročný rozhovor byl prvním krokem k tomu, abych zkusil znovu vybudovat to, co jsem svou hloupostí ztratil...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Vlastimil (51): Přítelkyni jsem podvedl kvůli její povaze. Byla na mě až příliš hodná

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.