Valérie nevidí nic špatného na tom, aby za sebe žena ve vztahu platila. Nicméně má ráda, když muž dokáže být i galantní. Její nová známost se jí nicméně jeví spíše jako přehnaný šetřílek než rozumně uvažující muž.
S Vojtou jsem se seznámila přes internet. Odpovídal mi na dotaz ve skupině odborníků na počítač.
Osud mi možná přihrál do cesty novou lásku
S Vojtou jsme řešili můj problém s notebookem a najednou se konverzace přehoupla do osobní roviny. Zjistili jsme, že jsme oba single, máme toho dost společného, a dokonce bydlíme ve stejném městě. Prostě osud.
Vojta mi navrhnul, že mi notebook spraví, a zároveň mě pozval na kávu. Dala jsem si záležet, aby mi to slušelo. Měla jsem o Vojtu zájem a doufala jsem, že mi osud do cesty přihrál zajímavého muže. Napadlo mě, že jako poděkování za opravu ho příště pozvu na večeři. Předpokládala jsem, že jako ten, kdo mě pozval na kávu, by měl Vojta platit. Nedočkavě jsem vyrazila k místu našeho setkání.
Na prvním rande za mě nezaplatil ani kávu
Vojta už na mě čekal před kavárnou. Byl urostlý, voněl a měl okouzlující úsměv. Z mé strany jiskra přeskočila okamžitě. "Teda, Valérie, vypadáš ještě krásnější než na fotkách," políbil mě na tvář. Dvě hodiny jsme si povídali, a když servírka přišla s účtenkou, Vojta bez mrknutí oka řekl, že platit budeme každý zvlášť. Povznesla jsem se nad to. Nechoval se jako galantní muž, ale nebrala jsem to ani jako tragédii.
Vojtovi prý bude oprava notebooku trvat asi týden, jelikož se tomu bude věnovat ve volných chvilkách po práci. Ale při loučení navrhnul: "A co další rande v pátek? Třeba večeře, zvu tě do mexické restaurace." Nadšeně jsem souhlasila. Jenže se scénář opakoval. Skvěle jsme se bavili, dokonce jsme se i políbili, a při placení opět model "každý za sebe". I přesto, že mě Vojta pozval.
Předestřel mi, jak to budeme mít ve vztahu s financemi
Pak mi napsal zprávu, že je notebook opravený. Zavolala jsem mu: "Vojto, jsi vážně moc šikovný. Ráda bych tě pozvala na večeři jako poděkování." Souhlasil. Večeře byla opět moc příjemná. Zaplatila jsem ji a cestou domů z restaurace jsme se vášnivě líbali v parku. Před domem mi Vojta předal notebook a řekl: "Valérie, díky za pozvání. Oprava notebooku vychází na tisícovku." Zasmála jsem se, že už jsem ho jako poděkování pozvala na večeři. Na to Vojta pronesl, že to považoval za poděkování za bleskovou opravu.
A pak dodal: "Byl bych rád, kdybychom spolu začali chodit. Moc se mi líbíš, ale nemám rád zlatokopky. Takže každý si pojede na svoje triko. Kdybychom se navštěvovali, budeme se střídat, abychom měl náklady ve stejné výši. Ale nejsem ochotný s nikým nic finančně sdílet. To jsem prostě já." Vojtův postoj mě zklamal. Dala jsem mu tisícovku za opravu notebooku a omluvila se, že s ním chodit nechci. Nemám problém za sebe platit, ani jsem si nikdy z mužů nedělala kasičku. Ale jeho monolog mě vyděsil. Nechci striktně vše přepočítávat, aby neměl pocit, že jsem zlatokopka.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.