Bramborový salát je tak běžnou součástí našich životů, že si neuvědomujeme, že původně vypadal úplně jinak. Jeho historie se táhne už po několik století. Nebudete věřit, co vše se do něj dávalo.
Nejčastěji známe podobu bramborového salátu, která ukrývá kromě brambor i kořenovou zeleninu, hrášek a okurku. Ale ještě docela nedávno vypadal skromněji.
Minulost bramborového salátu
Bramborový salát je tak trochu záhadou. Když se podíváme do kuchařky Magdaleny Dobromily Rettigové (1785–1845), poměrně nás překvapí, co najdeme na téma bramborový salát. Třeba v případě Rettigové se nesetkáváme s bramborami, v té době se jim říkalo zemčátka. Salát z nich byl kombinovaný se slanečkem, cibulí, olejem a octem. A pak tu máme kapitolu Míchaný salát zemčátkový, a to se teprve člověk diví. Tenhle recept totiž ukrývá všemožné zbytky, které zůstaly po hodování. Studená hovězí pečeně, hovězí jazyk, šunka a další zbytky masa. Dále olej, ocet, cibule a brambory.
Obdoba salátu Olivier
Něco, co by mohlo připomínat naši verzi bramborového salátu, se ale objevilo v 60. letech 19. století v luxusní moskevské restauraci. Tam totiž belgický kuchař Lucien Olivier připravil salát s názvem Olivier. Ten obsahoval kromě brambor také různé druhy mas, a to tetřeva, telecí jazyk, kaviár, uzenou kachnu, ocas raka. Dále v něm byly kapary, hlávkový salát a dresing z francouzského vinného octa, hořčice a provensálského olivového oleje. Recept byl přísně střeženým tajemstvím. Dnešní podoba salátu Olivier je ale už hodně podobná tomu, jak známe bramborový salát i my.
Kromě vařených brambor v něm najdeme i mrkev, celer, okurku, hrášek, vejce, cibuli, vařené kuře nebo šunku, jablka, sůl, pepř, hořčici. Různé varianty tohoto salátu znají nejen v Rusku a různých evropských zemích, ale i v Íránu, Izraeli, Mongolsku a Latinské Americe.
Bramborový salát ve 20. a 21. století
Do českých kuchařek se dostal recept na bramborový salát spolu se smaženým kaprem v roce 1924. Jednalo se o další významnou kuchařku, a to z pera Marie Janků-Sandtnerové (1885–1946). V té době ale neobsahoval majonézu a jedli ho pouze vyšší vrstvy obyvatelstva. Nejspíš se k nám dostal z Rakouska, kde si na něm pochutnávali k vídeňskému řízku. Vídeňskému salátu chyběla i kořenová zelenina. U nás získal popularitu až po druhé světové válce.
Bramborový salát nesměl chybět ani v kuchařce Viléma Vrabce (1901–1983). Tady měl několik variant, ať s cibulí a vývarem, nebo s rybami (slanečkem), jak o něm psala Rettigová. Další recept byl s kyselými okurkami, cibulí a dresinkem. V podobné variantě se recept dostal i do oblíbené Kuchařky naší vesnice. Tam se kromě této jednodušší verze objevila i varianta s kořenovou zeleninou. A nechyběl ani způsob se slanečkem.
Která je ta vaše oblíbená varianta? S kořenovou zeleninou, bez ní, s majonézou, nebo třeba úplně moderní odlehčená verze?