Paní Věnceslava má zajímavou historku o seznámení se svým manželem Honzou. Když do Čech pronikl Valentýn a lidé si začali posílat valentýnky, také jednu připravila pro jistého fešáka. Omylem ji však dostal někdo jiný.
Byla jsem už mladá žena, když se u nás oficiálně začalo mluvit o Valentýnu jako o svátku lásky. Líbilo se mi to. A protože jsem byla zamilovaná do jednoho spolužáka z vysoké školy, poslala jsem mu valentýnku a doufala v to nejlepší...
Byla jsem zamilovaná do spolužáka
Jmenoval se Richard (61). Byl to vysoký kluk s hustou černou kšticí a nebudu přehánět, když řeknu, že se líbil všem holkám. Vždy se kolem něj nějaké motaly a já je kvůli tomu nenáviděla. Ríša se mnou sice občas mluvil, ale jen tak o škole. Dalo by se tedy říct, že si mě moc nevšímal.
A to jsem se opravdu snažila. Oblékala jsem se podle nejnovější módy, kámoška kadeřnice mi vykouzlila odvážný účes, ale s ním to nic nedělalo.
Napadlo mě, že bych mu mohla poslat dopis. V té době se to ještě dělávalo. Jenže, nebylo by divné, napsat spolužákovi, kterého potkávám každý den? Dlouho jsem nad tím přemýšlela a napsala hodně dopisů, ale žádný se mi nelíbil. Všechny skončily v koši.
Poslala jsem mu valentýnku
Pak jsem zjistila, že k Valentýnu patří i zamilovaná psaníčka. Do té doby jsem o valentýnkách netušila. Nenapadlo mě nic lepšího, než poslat Ríšovi valentýnku. Zabralo mi to dva dny a pamatuju si, že máma jen kroutila hlavou, jak doma stříhám srdíčka a snažím se udělat to nejlepší. Byla jsem z toho pořádně nervózní. Vůbec jsem totiž netušila, jak se taková valentýnka píše.
Na Valentýna jsem pak nenápadně šoupla psaní Ríšovi do lavice před začátkem semináře, na který chodil se mnou. Čekala jsem, jak zareaguje a nemohla se soustředit na nic jiného. Jenže on ten den nepřišel do školy. Myslím, že byl nemocný.
Na jeho místo si sedl Honza (60). Takový nenápadný kluk, se kterým jsem snad nikdy předtím nemluvila. V porovnání s Ríšou nebyl ničím zajímavý. Byla jsem zklamaná, že můj idol nepřišel a otráveně čekala, až skončí seminář. Pak do mě šťouchla kámoška. "Hele, Honza po tobě kouká," špitla. Podívala jsem se na něj a krve by se ve mně nedořezal. V ruce držel valentýnku pro Ríšu. Tehdy mi došlo, že jsem se sice podepsala, ale neuvedla jsem, pro koho to je...
Díky valentýnce jsem získala lásku
O přestávce jsem se snažila zmizet, protože jsem se bála, že za mnou Honza přijde. A taky to zkusil, ale nenašel mě. Pak jsem tu věc pustila z hlavy. Jenže on na mě čekal před školou. A byl dost vytrvalý, ten den jsem měla přednášky až do večera.
Chtěla jsem projít kolem něj, když mě oslovil. "Děkuji za hezkou valentýnku. Promiň, já ti žádnou neposlal," pronesl vážně. "To nevadí. Je to jen takový hloupý zvyk z Ameriky," řekla jsem a chtěla jít dál. Bylo mi trapné povědět mu pravdu. Ale Honza se nedal odradit a doprovodil mě domů.
Mlčela jsem a on taky, ale pak mi začal vykládat něco o škole. Kupodivu mě to neotrávilo. Zjistila jsem, že je chytrý kluk a má zajímavé názory. Těch dvacet minut, co jsme šli spolu, mi ho ukázalo v úplně jiném světle. Od té doby mě doprovázel domů každý den a já se do něj postupně zamilovala. Dnes jsou z nás manželé a staří rodiče. Honzu stále miluju, ale příběh naší první valentýnky jsem mu raději nikdy neprozradila...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.