Vendula pracovala při škole za barem a seznámila se s charismatickým fotografem. Ten jí lichotil a nabízel focení portrétů. Po delší době na nabídku kývla. V ateliéru se pak sama trochu „rozparádila“, když chtěl najednou fotograf přejít k aktům.
Nevím, co jsem si myslela, když jsem šla do ateliéru k tomu fotografovi. Sliboval mi sice portréty, ale všechno se samozřejmě zvrtlo a já vyděšeně utíkala pryč. Sice mi nakonec nic neprovedl, ale pořádně se urazil.
Prý mám výjimečné rysy
Nějakou dobu jsem pracovala za barem a mezi druhou a čtvrtou jsem se pravidelně nudila, protože byla skoro prázdná kavárna. Raději si povídám se štamgasty, než abych leštila skleničky. Na moje směny si zvykl chodit jeden zajímavý muž, byl to fotograf. Občas jsme si povídali o umění a on vždycky říkal, že mě musí někdy nafotit.
„Máš nezvyklou tvář. Fotogenickou a neokoukanou, se správným světlem bych udělal dokonalý portréty,“ lichotil mi. Prý vypadám jako nějaká múza či femme fatale, co zničí život mnoha mužům. O hezké fotky jsem stála, asi jako každá mladá holka. Ale nevěděla jsem, do jaké míry ten chlap mluví pravdu, nebo se mnou jen flirtuje.
Bavila jsem se o něm s dalšími barmankami a ukázalo se, že nikomu dalšímu focení běžně nenabízí. Nechala jsem se od něj ještě pár týdnů lákat a pak jsem kývla na to, že bychom mohli portréty nafotit v jeho ateliéru. Z celé konverzace to vyplynulo tak, jako bych ho o focení sama požádala. Byla jsem to já, kdo se mu připomínal a sama jsem mu dala telefonní číslo. Neměla jsem pocit, že by mi od něj cokoliv hrozilo.
Zpočátku šlo o neškodné focení
Dostavila jsem se v domluvený čas do ateliéru a hned jsme si dali sklenku vína. Je fakt, že jsem potřebovala něco na uvolnění. Můj obličej byl v křeči a já to cítila už během prvních pokusů. „Buď v klidu, to povolí. Na začátku jsou lidi v tenzi,“ uklidňoval mě můj fotograf. A opravdu jsem po chvíli získala lepší pocit.
Povídali jsme si, popíjeli a já se smála a nechala se fotit ze všech úhlů. Byla jsem to já, kdo se svlékl do tílka s výstřihem. Začala jsem si pohrávat se svůdnými gesty, ale dál jsem to nechtěla nechat zajít ani náhodou. Jenže ten fotograf se naladil na tuhle notu a už se jí nechtěl vzdát.
Na jeho žádost jsem si stáhla ramínko a pak i to druhé. Nakonec chtěl, abych si svlékla vršek a to jsem odmítla. „Budeš mít nejhezčí fotky, děláš chybu,“ tvrdil a ukázal mi poslední snímky. Vážně mi to slušelo a nahota by v takovém světle mohla vypadat decentně. Jenže jsem se na to necítila, přeci jen jsme se domluvili na portrétech. Poděkovala jsem a chtěla už vyrazit domů.
Najednou jsem si vyslechla nadávky
Nejprve mě zkoušel zadržet fyzicky a bolestivě mi zkroutil ruku, ale začala jsem křičet. Pak mi vynadal, že jsem se mu sama vnutila do studia a začala se svlékat. „Jsi jen děv.., nakrucuješ se a zkoušíš mě. Je to můj čas, který s tebou ztrácím.“
Bála jsem se, že by mi mohl ublížit. Dveře naštěstí nebyly zamčené, dost se mi ulevilo. Uvědomila jsem si, že jsem asi úplná husa – vlézt k cizímu chlapovi do ateliéru! Ještě na mě volal, že žádnou fotku neuvidím, ale bylo mi to fuk. Od té doby se na mojí směně neukázal, asi se urazil.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.