Vendula (31): Opustila jsem rodinu a odjela za prací do zahraničí. Teď mě můj malý syn nepoznává a manžel má milenku

Na ten den nikdy nezapomenu - seděla jsem v letadle a utírala si slzy kapesníkem. Nezajímalo mě, že to bylo poprvé, co letím sama. Myslela jsem na to, že s každou minutou se vzdaluji od svého dítěte a pravděpodobně uplyne spousta týdnů, než ho uvidím znovu. Stále jsem měla před očima smutnou tvářičku malého Tomáška (6). Hrozně brečel, když jsem ho líbala na rozloučenou...

Mohlo by Vás zajímat:

Elena (33): Manžel se po porodu navážel do mé postavy. Zhubla jsem a podala žádost o rozvod

Byla to moje noční můra

Tomášek oslavil třetí narozeniny, když jsem přišla o práci v obchodě se smíšeným zbožím. Propustili mě, protože jsem si troufla požádat o volný den místo práce v neděli. Můj manžel pracoval ve sklárně, ale moc nevydělával. Jeho plat sotva pokryl naše výdaje a měli jsme také hypotéku na byt. Museli jsme si půjčovat peníze od rodiny.

Tehdy mi zavolala moje kamarádka z gymnázia, která už dlouho žije v Londýně. "Přijeď, najdu ti práci. Vyděláš peníze a pak se vrátíš, nebo sem přivedeš rodinu," přemlouvala mě Marta (30). Nechtěla jsem jít, přece jen jsem měla malé dítě, ale asi mi nic jiného nezbývalo.

Londýn mě přivítal deštivým počasím, jako by plakal se mnou. Marta mi zařídila pronájem, měla jsem pro sebe menší pokoj, a práci hospodyně v hotelu. Nebyla to dovolená, ale jsem zvyklá na těžkou fyzickou práci. První vydělané peníze jsem poslala domů na splátku hypotéky a koupi počítače.

"Nech někoho nainstalovat programy, abychom mohli mluvit a vidět se přes kameru," požádala jsem svého manžela Lukáše (32). "Zapomeň na to, máme telefony!" odpověděl. "Lepší bude opravit auto."

Mohlo by Vás zajímat:

Alina (45): Souhlasila jsem s rozvodem. Netušila jsem ale, jak nepříjemnou dohru to bude mít

Syn mě nepoznával

Poprvé jsem přijela domů po dvou měsících. "Synku, to jsem já, tvá maminka," zavolala jsem na Tomáška, který byl nedůvěřivý a dlouho se ke mně nechtěl tulit. "Když to takhle půjde dál, přestane mě poznávat!" zanadávala jsem.

"Zapomeň na to, buď ráda, že má malý dobrou péči," řekl manžel. "Moje máma by za něj dala život." To sice byla pravda, ale syn mi chyběl. A stejně tak i můj manžel. Řekla jsem mu, že to odloučení asi nevydržím. "Zvládneme to, budeš pracovat rok, možná rok a půl, našetříme na splacení hypotéky, pak se vrátíš a založíme si vlastní podnik," uklidňoval mě manžel.

Když jsem pak odjížděla na letiště, zoufale jsem brečela a slzy smáčely fotku mého syna, kterou jsem držela v ruce. V Londýně jsem brala přesčasy, abych vydělala víc. Každý den jsem počítala týdny a dny do mého návratu do Čech. Ty chvíle, kdy jsem mohla svého syna obejmout, byly pro mě velkým svátkem. Ale všimla jsem si, že se Lukáš a já vzdalujeme. Byl nějaký odtažitý... "Co se s námi děje? Nestýská se ti po mně?" ptala jsem se ho. "No tak, nejsem ženská, nebudu sentimentální," vysvětlil, ale moc mě to neuklidnilo.

Každý večer po práci jsem zapínala notebook s nadějí, že si s manželem popovídám a uvidím syna na kameře. Většinou jsem ale viděla na obrazovce zprávu, že kontakt není dostupný. Nepřekvapilo mě to, protože můj manžel stále tvrdil, že nenávidí internet. Omlouvala jsem ho, myslela jsem, že je unavený a stejně jako já se obává, jak by náš rozhovor dopadl. Myslela jsem si, že až se vrátím, naše finanční problémy skončí. A mezi námi bude opět všechno v pořádku.

Mohlo by Vás zajímat:

Nina (44): Po letech jsem narazila na exmilence a pěkně mi zamotal hlavu. Před rozvodem mě zachránilo nečekané setkání

Můj manžel si našel jinou ženu

Zpráva od kamarádky z mého rodného města mě však srazila na kolena. "Vendulo, vážně nevíš, že Lukáš má jinou?" zeptala se. A pak přidávala další podrobnosti. Prý je to bezdětná a rozvedená žena z jeho práce. Pečuje o Tomáška, jako by byl její vlastní. "To jí dovolíš? Lukáš tvrdí, že sis ve Velké Británii zařídila život a dítě by ti jen překáželo!" psala kámoška.

Když jsem se z toho vzpamatovala, zavolala jsem Lukášovi a na rovinu se ho zeptala, jestli je to pravda. "Myslela sis, že tu budu sedět sám a čekat? Kromě toho, nevěřím, že jsi svatá. Jsem si jistý, že i ty tam někoho máš!" řekl Lukáš. Bylo to tak absurdní obvinění, že jsem ani nevěděla, co mu na to mám říct.

Koupila jsem si letenku na nejbližší dostupné spojení. Opět jsem seděla v letadle a utírala si slzy. Ale tento návrat měl být jiný! Nevěděla jsem, co dělat. Měla jsem odstrčit tu ženu, bojovat za rodinu, nebo se vzdát a opustit manžela?

Lukáš mi rozhodování usnadnil. Podal žádost o rozvod jako první a navíc ze všeho vinil mě. Bojoval také o svěření Tomáška do péče, snažil se dokázat, že jsem zanedbala své vlastní dítě. "Moje žena odešla, protože peníze byly pro ni důležitější než rodina," vysvětloval u soudu. "Vůbec se o nás nezajímala, syn ji bere jako cizí osobu, mezi nimi není žádná vazba!"

Mohlo by Vás zajímat:

Jaroslava (34): Manžel mi žádostí o rozvod vyrazil dech. Nejsem na to hrdá, ale úlevu jsem našla v náruči jeho otce

Soud mi svěřil syna

Myslela jsem, že to je nějaká noční můra a musím se vzbudit. Nikdy by mě nenapadlo, že by můj manžel mohl být schopen něčeho takového. Musela jsem hledat svědky a dokázat, že jsem svou rodinu navštěvovala tak často, jak to šlo. Že jsem domů posílala peníze, protože můj manžel nemohl vydělat dost na základní potřeby rodiny.

"Jak můžeš být tak odporný? Chceš vzít dítě matce..." zeptala jsem se ho mimo soudní síň. "Raději by ses měla vrátit tam, odkud jsi přišla. Tomáška jsi viděla možná tři týdny za poslední rok. S Žanetou se o něj postaráme perfektně!" řekl mi s vážnou tváří.

Rozhodla jsem se odejít, ale ne z pomsty. O rok a půl později soud dotáhl rozvod do konce a svěřil mi péči o syna. Utratila jsem všechny peníze za právníka, ale získala jsem svobodu a své dítě. "Prosím tě, neber ho do zahraničí," žadonil Lukáš v den verdiktu. "Nemůžu ztratit kontakt se svým synem, nevydržím to..."

"Jak si troufáš říct něco takového? Po tom, co jsi mi udělal? Žil jsi s milenkou za mé tvrdě vydělané peníze, myslel sis, že se nevrátím do Čech, vzdám se Tomáška a budu ti platit alimenty? Jsi ubožák!" řekla jsem zvýšeným hlasem. V Čechách jsem neviděla budoucnost pro sebe a svého syna. V Anglii jsem založila úklidovou firmu. Vydělávám dobře. Pracuji do čtyř, pak vyzvednu syna ze školy a máme zbytek dne jen pro sebe. Jsem šťastná a věřím, že to už může být jenom lepší...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Vanda (37): Manžel požádal o rozvod kvůli mému milenci. Přitom se ukázalo, že mi roky zahýbal

​Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.