Facebook
Instagram
Matkou na prahu padesátky. Na toto téma vyzpovídala moderátorka Bára Hlaváčková v rámci série Neplodnost jako choroba dnešní doby Vendulu Pizingerovou (52), ženu, která dává naději všem, jež touží po dítěti i po čtyřicítce.
Vendula je mámou tříletého syna Pepíčka, kterého vychovává se třetím manželem, o téměř 16 let mladším Josefem Pizingerem. Kromě toho má ze svazku s hudebním skladatelem Karlem Svobodou dnes už dospělého syna Jakuba. Jejich dcerka Klárka zemřela ve čtyřech letech na leukémii.
Jak s Vendulou Pizingerovou zamávalo mateřství v pozdním věku a jak se v průběhu let lišila její těhotenství, porody a přístup k dětem, o tom bez příkras promluvila v Ženských tabu s Bárou Hlaváčkovou.
Vendula Pizingerová o těhotenství v pozdním věku
Jak se to všechno stalo? Byl to delší proces, než jste potřetí otěhotněla, nebo se to prostě stalo?
Tak je to příjemný proces, pokud všechno probíhá tak, jak má. (smích) Já si myslela, že v tomto věku už dítě mít nebudu. Každopádně jsem ho ale chtěla, toužila jsem po něm. A vždycky, když jsme se o tom bavily s kamarádkami, tak mi říkaly: "Musíš! Máš mladšího muže. Měla bys s ním mít dítě!" Protože pak se říká, že...
Jasně, uteče!
...že uteče. Zrovna u manžela mi ale někdy přijde, že uteče, když je Pepíček už dost hlasitý. Ale mně to přišlo úplně přirozené! Já byla v životě těhotná víckrát. Takže mám tu plodnost asi dobrou. Každopádně konkrétně u prvorozeného syna Jakuba jsem byla na několika pokusech o umělé oplodnění. Myslím, že tam určitě hrál roli stres ze ztráty prvního dítěte, takže to nebylo hned napoprvé. A už tenkrát jsem dítě hrozně chtěla. Takže chápu, že člověk tam přichází s nadšením nebo s nadějí, že lékařská věda už je tak daleko. Ať už třeba u žen, které nemají vlastní vajíčka a můžou mít ta dárcovská, že můžou mít dítě nebo že mají šanci dítě odnosit. Tak jsem přišla na to, že to jsou všechno vzlety a pády. Že tam máte nadšení, ale je tam samozřejmě i spousta zklamání. Takové to, jak létáte na záchod, děláte si ty testy nebo čekáte, jestli dostanete menstruaci. A pak vždycky, když se objevily dvě čárky na testu, vás zaplaví obrovské štěstí. A pak si říkáte: "No jo, ale aby bylo všechno v pořádku."
Teď při tom posledním těhotenství hrála roli i psychická pohoda, že se to podařilo i ve vyšším věku?
Hele, já si myslím, že to byla náhoda! Že už jsem se na to přestala fixovat, protože jsem si říkala: "Už je to vyřízená záležitost!" Nicméně samozřejmě, že to pro leckoho bylo zděšení, když ve vysokým věku počnete. I jsem měla strach, aby dítě bylo zdravé. Ale člověk nemá poslouchat to, co říkají ostatní, nebo to, co se děje okolo. A někdy vám ani to okolí nepřeje. Takže s tím jsem se potýkala. Nechávala jsem si dělat všechny testy.
Hmm.
Samozřejmě k vám jako ke starší matce přistupují tak, že udělají víc testů. A já si je nechávala dělat na genetické vady dítěte. To bylo v období covidu, kdy se ty testy posílaly do Spojených států. Běžně byl výsledek za týden, ale protože byl covid, tak to trvalo asi tři týdny... Ty testy tady v Čechách mi nevyšly úplně pozitivně.
Aha.
Já si pak o tom povídala s gynekologem a on říká: "Ano, to je prostě počítačový program, který propočítává věk matky. A když máte vysoký věk, tak vám tam ta statistika automaticky hází různé vady." Tak to jsem opravdu měla strach.
A jak náročné to čekání bylo?
S tchyní jsme to probíraly. Stejně tedy nic nevyřešíte, ale probíraly jsme to shora zezdola. Pak jsem o tom mluvila s manželem a ten říkal: "Prosím tebe, je to moje dítě! A já mám vždycky štěstí! Takže budeme mít štěstí." Samozřejmě že jsme na tuhle jeho glosu nereagovaly pozitivně. Měly jsme hlavu v dlaních, ale všechno bylo dobré. A vlastně je paradoxní, že se mi v tomhle věku narodilo moje nejzdravější dítě. Pepíček byl úplně na den donošený, měl veškeré parametry, které měl mít.
V čem dalším bylo to pozdní těhotenství pro vás jiné?
Já mám těhotenství ráda. Kdybych mohla, tak mám ještě jedno dítě. Já jsem v pohodě. Nikdy jsem ani moc nepřibrala. Jedině mě vždycky pálila žáha, protože mi děti "seděly" na žaludku. A taky je to hormonální záležitost, samozřejmě, takže jsem jedla jenom melouny a rakvičky z cukrárny. Já mám těhotenství ráda! A samozřejmě potom i tu následnou péči. To, když máte dítě v ruce, když ho můžete nakojit. To jsou tak krásné věci!
Vendula Pizingerová o hejtech okolí a na internetu
Tak půjdeme k těm méně krásným věcem... Co hejty? Nebo jak na to reagovalo blízké okolí?
No, tak blízké okolí bylo šťastné, protože...
Ale ty hejty, které se objevily třeba na internetu, na sociálních sítích, určitě byly.
Blízké okolí bylo nešťastné, když jsem s Pepou, mým manželem, začala chodit, protože mezi námi je přece jen věkový rozdíl 15,5 let. A tak si myslím, že to bylo i proto, že už nebudeme mít děti. A podívejte se! Tak jsem se musela pochlapit! Ale ty hejty, abychom se vrátily k otázce... Jasně, že byly. A lidi mi přáli postižené dítě, smrt, a tak dále.
Jak to člověk v těhotenství snáší? I když jsou to jen anonymní lidé...
Já si myslím, že vás ty hormony tak "ošťastní", že je to nepodstatné.
A co takové ty řeči, třeba nejenom na internetu, takové to: "A víš, kolik ti bude, až...?"
Jo, tohle! Že budu v důchodu a tak... Taky můžu být mrtvá, že jo? A může být mrtvá i dvacetiletá matka. Jako chápu, že kdybych počala v sedmdesáti, že to hovoří jasně, jo? Ale myslím si, že budu blbě snášet školství. Až Pepíček bude chodit do školy, tak to mi dá zabrat. Ale abych vám to řekla úplně přesně. Když se narodil Josífek, bylo Jakubovi 16 let, udělal přijímačky na střední školu, začal covid a byla on-line výuka. Co já se naběhala do 2. patra s miminkem v ruce, jestli je Kubíček připojený na počítači! Takže to mi dalo daleko větší záhul...
Já se ještě vrátím k té otázce "Kolik ti bude, až...?" Měla jste v hlavě, z etického hlediska, nějakou pomyslnou hranici, že když se třeba nezadaří do nějaké doby, už na to kašlete?
Tak jasně, máte biologickou stopku. Když je žena v přechodu, tak je to asi dané.
Já myslím spíš z toho etického hlediska...
Hele, já se o tom bavila se svojí známou, která je myslím Ruska nebo Ukrajinka. Její rodina je z vesnice. A její maminka rodila od 18 let do 48! Takže těch dětí měla hodně. Já věřím, že budu mít pevné fyzické zdraví na to, abych svého syna mohla vychovat. A takové to, co bude až, já neřeším. Může přijít nemoc, může se vám stát úraz, může v životě přijít cokoliv. A může se to stát i mému muži, který je o tolik let mladší.
Vendula Pizingerová o životě s malým dítětem
Další téma, které řeší matky malých dětí, je únava a nedostatek energie. A je dokázané, že s věkem té energie trošku ubývá. Je to takové klišé. Jak to bylo u vás? Nebo vás to naopak nabíjí?
Jak kdy. Ale když vidím, jak to někdy dokáže vybít mého muže, tak si myslím, že věk nehraje roli. Chodíme s dětmi na plavání a tam jsou mnohem mladší matky než já. To jsou tedy všude všechny, koneckonců. Já vždycky přijdu do školky a jsem tam nejstarší. To je horor! Ale... A ty ženské, které jsou tam hodinu před námi, než ty děti z toho plavání oblečou a odejdou, tak odcházejí stejně s námi.
Jak na to těhotenství ve vyšším věku reagovalo tělo? Šly dolů kilogramy? Jak probíhala rekonvalescence po císařském řezu?
Nikdy jsem neměla problém. Já v těhotenství nikdy moc nepřibrala. Jo, po Kubovi si pamatuji, že mi doktor řekl: "Musíte kojit, a to je práce dělníka, horníka v dole!" Tak jsem snědla 10 knedlíků a najednou nějak přibrala. Ale v pohodě. A tělo? Tak jasně, že císařský řez je docela velká operace. A pamatuji si, že jsme asi pátý, šestý den po narození malinkého odjeli na chalupu a myslela jsem si, že ho manžel vezme do kočárku a půjde s ním sám. A on mi říká: "To ne! Kdyby to dítě začalo brečet nebo něco, musíš jít se mnou!" Tak jsem s ním šla, ten šestý den po operaci, asi 8 kilometrů. Teď si zase říkám, to už budou skoro čtyři roky, já jsem úplný blázen!
Vůbec, ten váš muž vám dává docela zabrat, co? I v těch výletech...
No, já měla tu jizvu, tady jsem měla ještě stehy, šla jsem a říkám: "No, bylo to tedy trošku namáhavé!" Pak mi doktor samozřejmě vynadal. Každopádně tím, že vám v těle vzniká nový život, vám jedou všechny ty kolageny a tyhlety věci tak, jak by to normálně nebylo. Takže ho trošku "oblbnete".
Vendula Pizingerová a další dítě
Dokážete si představit ještě jedno dítě? Někde jste totiž řekla, že jo. Tak mě zajímá, jestli to platí.
Ty bláho! Zrovna dneska ráno, jak jsem byla u doktorky, mi říkala: "Vy byste mohla mít ještě jedno!" Já říkám: "Paní, mně bude 53! Tak už mě nechte být!" To už si myslím, že je docela pozdě. Já ale nikdy neměla dvě malé děti za sebou. To by mě zajímalo. To musí být taky masakr!
Ještě by vás to zajímalo...
To víte, že bych chtěla tu holčičku. Jsem říkala manželovi: "Nemohli bychom si vzít aspoň nějakou z dětského domova?" On říkal, že ne. Každopádně bych chtěla popřát... Třeba se na to koukají ženy, kterým je po 40. roce věku anebo ženské, které nemůžou mít děti. Myslím si, že by neměly ztratit naději!
Co dalšího prozradila Vendula Pizingerová v rozhovoru s Bárou Hlaváčkovou?
- Jakými těhotenskými vyšetřeními si vzhledem k vyššímu věku prošla
- Proč pokaždé rodila císařským řezem
- Jak psychicky zvládá pozdní mateřství
- Proč přišla o okruh stejně starých kamarádek
- Jak se tělo na stará kolena vzpamatovává z porodu
- Co chystá se svou nadací Kapka naděje
Související články
