Facebook
Instagram
Dá se předpokládat, že v době, kdy je dostupná antikoncepce mnoha druhů i kvalitní kondomy, nebudou mladí lidé lehkomyslní. Ale někdy jsou a děti se nedospělým stále rodí. S tím má svou zkušenosti i Veronika.
Vždycky mě zajímaly příběhy neplnoletých dívek, které se staly maminkami. Nevím, proč… asi mi to přišlo vzrušující, dobrodružné. Ale netušila jsem, že se přesně to stane i mně!
Doporučeno: Co to znamená, když se vám zdá o první lásce
Byla jsem dost naivní
Jako spousta děvčat v mém věku jsem se v šestnácti
letech bezhlavě zamilovala. Do kluka, který byl o pár let starší. Takže se dalo
čekat, že s ním hodně rychle začnu objevovat taje sexu. No a
já hloupá jsem se bála to přiznat a říct si o antikoncepci, takže se stalo co?
Otěhotněla jsem. „Teď budu se svojí první láskou, budeme mít miminko a budeme žít šťastně až do smrti!“ Takhle naivně jsem si představovala svoji
budoucnost. V šestnácti letech je v nás pořádný kus naivity a žádné
problémy si nepřipouštíme. Vůbec jsem nepřemýšlela o tom, že bych si dítě,
které ve mně pomalu rostlo, nenechala! Robert byl moje veliká láska, můj první
kluk a já jsem v té chvíli byla včelí královna.
Tátovi se nelíbilo, že nedokončím školu
Když mi doktorka řekla: „Slečno, jste těhotná,“ vhrkly mi do očí slzy a hned jsem utíkala mu to říct. Bylo mu jedenadvacet, byl finančně zajištěný, měli jsme kde bydlet… Takže kromě toho, že jsem musela nechat školy, bylo všechno OK. Navíc jsem jako bonus dostala to, že jsem mohla odejít od rodičů – která holka v mém věku netoužila po samostatnosti!
„Mami, jsem těhotná!“ oznámila jsem doma stroze. Máma se chytla za srdce, ale po chvíli se vzpamatovala a zeptala se, kdy přijde můj přítel na námluvy. Jediný, kdo mi ten skok do dospělosti rozmlouval, byla moje starší sestra: „Sedneme si a sepíšeme pro a proti, co říkáš?“ nabízela mi. Ale jaké proti? Viděla jsem jenom pro – tak jsem měla zatemněno. Tátovi se zase nelíbilo, že nedokončím školu, což by se dneska, kdyby šlo o moji dceru, nelíbilo ani mně…
Do rozchodu se mi nechce
Verunka se narodila, když mi bylo sedmnáct, dnes jí je rok. Bydlíme ve dva plus jedna, realizuji se v dítěti a v domácnosti a až donedávna jsem byla šťastná a spokojená. „Nebojíš, že ti něco uteklo?“ ptávali se mě kamarádi. Před těmi pár lety jsem byla přesvědčená, že ne, dnes, když se podívám na svoje spolužačky, které směřují na vysokou školu… tak si říkám, co jsem mohla v životě dokázat, kdybych střední školy nenechala. Snad si tu maturitu ještě udělám.
Skočila jsem rovnýma nohama do dospělosti. Teď si uvědomuji, že jsem nikdy nezažila pocit svobody, kdy bych žila bez starostí.
Stačilo pár hádek a nejasných signálů od Roberta a všechny moje idealistické představy jsou pryč. Bojím se, že vztah s otcem mé dcery nevydrží, přichází domů čím dál později a odchází v podivné hodiny. Nedávno prohlásil, že jede s kamarády na víkend. „Proč?“ pípla jsem, i když mi bylo jasné, co odpoví: „Nic jsem si neužil! Tak nepruď!“ a práskl ze sebou dveřmi. Naštěstí jsme se nikdy nevzali, nechtěla jsem se vdávat s břichem, tak jsme svatbu odložili. A pak už se nám nechtělo vydávat na ni peníze.
Před těmi třemi lety mi všichni říkali, že náš vztah nevydrží, a já jsem jim nevěřila, tvrdohlavě jsem tvrdila, že ano. Zdá se, že se to nepovedlo. Do rozchodu se mi nechce i kvůli Verunce. Nechci se o ni dělit s jejím otcem, když se odstěhuje. Ale jak dlouho ještě dokážu mít klapky na očích? O Verunku budu mít celý život možná větší starost než ostatní mámy stejně starých děvčat. Ale co vím určitě, je, že, až bude mít na to věk, povyprávím jí svůj příběh. Nechci, aby byla dospělá tak brzo jako já. Vypadá to lákavě – ale žádný med to není. Měla jsem být rozumnější, lepší říct si mámě o antikoncepci, než jí oznamovat, že jsem těhotná.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Související články
