Veronika (45): Po tátově smrti jsem mamce pořídila psa. Myslela jsem, že ji vytáhne z depresí, ale je to ještě horší

Maminka (70) si psa nikdy nepřála, byl to můj nápad. Myslela jsem, že když jí ho pořídím, bude všechno lepší. Například přijde na jiné myšlenky. Ukázalo se, že jsem se mýlila. A radost ze psa mám spíš já než ona.

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (26): Z dědovy smrti jsem se nemohla vzpamatovat. Můj pes však vysílá signály, že mi je pořád nablízku

Mamka si prožila těžké období

Důvodů, proč jsem se pro koupi psa rozhodla, je víc. Jedním z nich je maminčin odchod do důchodu. Vždy byla velmi aktivní, nerada seděla doma. Když před čtyřmi lety musela odejít na zasloužený odpočinek, vůbec si ho neužila.

Celou dobu si plánovala, jak budou s mým tátou jezdit na výlety, jak budou cestovat, ale osud jim přichystal něco úplně jiného. Když tátovi lékaři diagnostikovali rakovinu, máma tušila, že na důchod zůstane sama. Při tátovi stála až do konce a minulý rok jeho odchod obrečela. Ztratila parťáka, kamaráda i spřízněnou duši, a to ji zdrtilo.

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (30): Přítel se mi zdál moc fajn. Dokud na nás jednoho dne nevystartoval cizí pes

Po tátově smrti upadla mamka do depresí

Od té doby to s ní jde z kopce. Přestala úplně vycházet ven. Je bez nálady, neustále jen nadává a trápí ji myšlenky na to, jaké to bylo předtím. „Chtěla bych vrátit čas nebo udělat cokoliv, aby se vše vrátilo do starých kolejí. Je pro mě těžké už jen vstát z postele,“ řekla mi.

A to byla pravda, zavolala jsem jí třeba v 11 hodin a maminka stále ležela. „Nechtělo se mi vstávat,“ řekla mi. Bylo mi jasné, že je v depresích, a kdo by se jí divil po tom, čím si prošla. K psychologovi nebo terapeutovi jsem ji ale nemohla dostat. „Nejsem na tom zase tak špatně,“ argumentovala. Ale já viděla, jak je jí každým dnem hůř.

Mohlo by Vás zajímat:

Jan (54): Sousedovic kocour neustále dopaloval našeho psa. Kolega mi poradil trik, díky němuž jsem na oba vyzrál

Pořídila jsem mamce psa, byla to chyba

Pak jsem dostala ten spásný nápad. Koupím jí psa. Bude ho muset venčit, projde se na čerstvém vzduchu a přijde na jiné myšlenky. Myslela jsem, jak to mamince pomůže. Dlouho jsem vybírala rasu, věděla jsem, že bude lepší nějaká menší, a tak jsem zvolila boloňského psíka. Je to takový malý chlupatý balonek.

Maminka ale radost z nového člena domácnosti nemá. Už jsou to dva měsíce, co spolu žijí, a maminčin stav se nezlepšil. Neustále opakuje, jak jí ten pes jde na nervy, že nemá doma klid, že jí všechno ničí. Nemůže si přispat a musí se o něj starat. Udělala jsem hloupost, nejdřív jsem se jí měla zeptat, než jsem jí ho pořídila. A já přitom myslela, jakou mamince neudělám radost.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Alžběta (65): Po manželově smrti jsem našla za dveřmi divného psa. Dnes děkuji tomu, kdo mi ho seslal

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.