Viktor chtěl nový rok začít v klidu, ale jeho žena mu překvapivě ukázala seznam novoročních plánů. Některé body by možná rád zkusil, ale rozhodně ne hned od ledna. Doufá tedy, že manželce nadšení dlouho nevydrží.
Nový rok je pro mě vždy časem klidu. Žádné přehnané bilancování, žádné „teď musím vše změnit“. Letos jsem ale dostal ránu pod pás. „Podívej, co jsem připravila,“ řekla mi žena a podala mi popsaný papír. Stálo tam: „Novoroční předsevzetí“ a pod tím seznam, který obsahoval i body jako: Společné večery bez mobilů, více sportu nebo společné hubnutí a běhání.
Ve dvou nám to půjde prý lépe
„To je… zajímavé,“ řekl jsem opatrně, ale v hlavě mi běželo: „Cože? Tohle se týká i mě?" Manželka se na mě usmála. „Myslela jsem, že si to můžeme plnit spolu. Víš, podpořit se vzájemně. Určitě nám to půjde ve dvou lépe.“
První bod: „Zhubnout 10 kilo,“ mě naštval nejvíc. „Víš, že zhubnout chci, ale nepotřebuji na to seznam. A ne hned v lednu!“ ohradil jsem se. „V lednu se to nejlíp rozjede. To zvládneme,“ usmála se sebevědomě.
Pak tam byla třeba i položka: „Týden bez masa.“ „Já bez masa? To snad nemyslíš vážně!“ Manželka mi přitom před očima mávala letákem s recepty na veganské pokrmy. „Jen to zkusíš. Uvidíš, jak ti bude líp,“ dodala nadšeně. Musel jsem si povzdychnout. Kdo má energii něco takového řešit hned po svátcích?
Má to všechno dokonale promyšlené
Nejdřív mě ale děsí společné cvičení nebo běhání. Oboje nemám rád, ale když už se chci hýbat, tak ne v přeplněné tělocvičně. A když už funět někde v lese, tak jedině sám, ve svém tempu. Když jsem se ozval, že je to nereálné, že těžko najdeme pravidelně někoho, kdo pohlídá děti a odejdeme někam spolu. Ale prý můžeme cvičit a běhat ráno, když budeme mít home office. A jednou týdně prý pohlídá sousedka nebo přijede tchyně.
Povzdechl jsem si. Ona to vážně má dokonale připravené a naplánované. Včetně našich společných večerů nebo romantických víkendů. Je pravda, že máme na sebe málo času a práce a starost o děti nás dost vyčerpává. Ale dělat si jasný plán, že každý týden budeme mít večer bez mobilů a dvakrát měsíčně někam spolu sami vyrazíme, se mi nelíbí. Prostě nemám rád, když mám dělat něco na povel. Myslím si, že se pak úplně vytratí radost i případná romantika.
Jsem zvědavý, jak dlouho jí to vydrží
Když jsem večer seděl na gauči, stále jsem přemýšlel, jestli mi to všechno vůbec stojí za to. Na jednu stranu vím, že má pravdu. Měl bych omezit ty večerní burgery a možná by se mi hodilo trochu rozhýbat tělo. Ale proč mám dělat všechno podle jejích pravidel? Nemám chuť na to, aby mi někdo nařizoval, co mám měnit a kdy přesně. V lednu většinou nemám žádnou energii. Mnohem lepší je podle mě na nové starty jarní období. Takže, proč to za každou cenu lámat přes koleno.
„Co je?“ zeptala se, když viděla můj zamyšlený výraz. „Nic, jen přemýšlím, jak dlouho ti to asi vydrží.“ Tvářila se dotčeně, ale já měl pravdu – její novoroční předsevzetí většinou končí tak začátkem února. Což je moje záchrana. Takže zatím doufám, že mi život podle seznamu nehrozí. Ale kdyby náhodou, prosadím si alespoň lepší načasování a další úpravy.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.