Vilém (71): Moje jubileum přineslo jedno nečekané překvapení. Poslíček mi předal tajemnou zásilku, která mi změnila život

Sedmdesáté narozeniny. Zní to zvláštně, jako by to ani nebylo o mně. Před třiceti lety bych si při představě takového věku asi poklepal na čelo. Ale přece jen jsem to byl já, kdo seděl ve staré pohovce, s nohama na stoličce a sklenkou koňaku v ruce, když mi najednou zvonek oznámil příjezd překvapení. Všichni hosté už byli dávno doma a já doufal, že se vrátím k poklidnému večeru, ale ne, překvapení na mě čekalo i po oslavě.

Mohlo by Vás zajímat:

Jarka (24): Oslavu narozenin mi pokazily vosy. Ty potvory mě bodly hned třikrát

Malá krabička mě dovedla k záhadě

Na prahu stál mladý poslíček s tajemnou zásilkou – malou krabičkou. Třásl jsem se vzrušením, když jsem v krabičce našel dopis a klíč. Ten dopis byl z minulosti. Totiž, od ženy, kterou jsem miloval, než jsme se oba vydali svou cestou. Bylo mi sotva dvacet a ona byla tak trochu moje osudová. V dopise stálo, že mi nechala „vzpomínku“ a že klíč otevře dveře k něčemu, co by mi mělo patřit.

Moje staré srdce se rozbušilo s energií, kterou jsem snad už ani neznal. Rozhodl jsem se zjistit, co mi zanechala žena, kterou jsem 50 let neviděl. Klíč mě zavedl do staré čtvrti, do malého bytu, kde prý kdysi žila, ale já tam nikdy nebyl. Najednou jsem si připadal jako hrdina detektivky – starý chlap, který konečně řeší hádanku svého života.

Po otevření dveří mě ovanula vůně starých knih a prachu. Na stole byla velká krabice popsaná mým jménem. Uvnitř se skrývaly fotky z našeho mládí, lístky do kina, staré dopisy a všechno to, co jsme si kdy poslali. Bylo tam však něco, co jsem nečekal – dokumenty a právní listiny, které dokazovaly, že Eva, moje ztracená láska, mi nechala svůj dům a malou sumu peněz. Ale proč? Proč až teď?

Mohlo by Vás zajímat:

Milena (27): Sousedka mi nosila domácí koláče. Když jsem zjistila proč, málem to se mnou seklo

Probral jsem se horou papírů

Další papíry začaly tuhle záhadu rozkrývat. Vzpomínal jsem na její poslední dopis, který mi kdysi poslala, kde psala o „malém překvapení“, ale zůstalo to beze slova vysvětlení. Jak jsem se probíral stohy papírů a starých dokumentů, začal jsem si v hlavě malovat příběh jejího života. Nikdy se nevdala, nikdy neměla děti. Očividně zde žila sama. Na několika fotkách jsem našel psa, ale v bytě nebyl.

Mezi všemi těmi dopisy jsem nakonec našel i ten poslední, který napsala. Sdělovala mi v něm, proč se rozhodla zanechat mi svůj majetek. „Nikdy jsem nepotkala nikoho, kdo by tě nahradil a svůj život jsem věnovala ostatním, a co po mně zůstane, věnuju svojí poslední lásce.“ Můj poklidný důchod se rázem změnil v dobrodružství, ve kterém mě poháněla jakási zvláštní síla. Teď se snažím vymyslet, jak její památku správně uctít.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Ivona (64): Po smrti manžela mě trápila samota. Jeden inzerát v obchodě ale všechno změnil