Facebook
Instagram
Zpěvák Vilém Čok (62) promluvil v rozhovoru pro magazín Lifee.cz o svých aktuálních hudebních aktivitách s kapelou Bypass, o setkání se zpěvákem Mickem Jaggerem (80) nebo své nejdůležitější civilní roli, dědečka. "Nejsem dědeček, jsem dědečok," směje se rockový bouřlivák. Jak vznikl populární megahit Kačerov? A proč se ho nejprve zdráhal vypustit do světa? Jak se podle něj proměnila tuzemská hudební scéna a má nějaké oblíbence v mladší generaci muzikantů?
Zpěvák Vilém Čok (62) patří mezi unikátní osobnosti české rockové scény. Fanoušci si jej dodnes spojují s hity Karel nese asi čaj nebo Kačerov, který hraje Vilém dodnes na svých koncertech - a davy šílí. "Hrajeme to v tvrdé rockové aranži. Je to kouzelné. Lidé to s námi s úžasem zpívají. S dobrým aranžmá jde udělat rock prakticky ze všeho. Hrajeme Kačery skoro na každém koncertu," směje se v unikátním rozhovoru pro magazín Lifee.cz jedna z našich rockových legend, která rozhovory už poskytuje pouze sporadicky.
Mimo svůj hudební talent nás Vilém Čok fascinuje také svým originálním módním stylem, který lze jen těžko napodobit, a o kterém promluvil v druhé části obsáhlého rozhovoru, kterou u nás brzy také najdete.
Doporučené video: Zpěvák Kamil Střihavka v talkshow LifeeTalk
Vilém Čok o setkání s Mickem Jaggerem
Viléme, aktuálně působíte v kapele Vilém Čok & Bypass. Kde vás můžeme vidět? Máte před sebou také letní festivaly?
Určitě. Svůj umělecký čas aktuálně dělím mezi Pražský výběr a svoji vlastní kapelu. S Pražským výběrem nehrajeme tak často a ve své kapele mohu také více uplatnit vlastní skladatelské ambice. Kdo má zájem o mé koncerty, termíny najde na mých oficiálních stránkách a také na sociálních sítích.
Takže stále skládáte nové písničky? Publikum si většinou žádá staré pecky…
Máte pravdu, lidé chtějí nejznámější hity, ale to je naprosto přirozené – bavil jsem se o tom před pěti lety s Mickem Jaggerem, když jsme s Pražským výběrem hráli jako předskokani The Rolling Stones. Po koncertu jsme s nimi měli malý meeting spojený s focením, a Jagger nám říkal: „Kluci, myslíte si, že já rád zpívám píseň Satisfaction? Já zvracím, když to hraju! Ale musím, protože lidé to chtějí!“ Takže ano, hrajeme fanouškům věci, které se jim líbí a které chtějí, ale bylo by zároveň velkou chybou existovat jen na starších hitech. Pokud má člověk ambice, musí jít stále dopředu a skládat nové věci. Předloni jsem například vydal album 4 kruhy a ještě letos ho propaguji. V repertoáru ho máme přirozeně zařazené a objíždíme s ním republiku.
Máte radši komornější prostory, nebo velké stadiony?
Je mi to jedno. Když hrajete koncert v klubu, jste lidem více otevřený. Člověk tam s jednotlivci dokáže komunikovat přímo z pódia. Propojení energií je tam znát, lidé jsou vnímavější. Na velkém koncertu před sebou vidíte šumící moře, vidíte jen první řady – je to dost neosobní. Ale oboje má své kouzlo.
Jak se podle vás česká hudební scéna vyvinula? Máme zde nové hudební směry a fanoušci možná také chtějí něco jiného.
Myslím, že pokud vývoj sám neurčíte, fanoušci mohou vaši tvorbu jen těžko ovlivňovat. Fanoušci většinou chtějí staré hity, ale hnacím motorem umělce by měla být neustálá nová tvorba. Samozřejmě, nemůžeme předpovědět, co bude hitem. Často se hity stanou songy, které kapela původně ani nechtěla nahrávat, například Paranoid od Black Sabbath – ta písnička se jim zdála špatná a stal se z ní obrovský hit. Muzikant má pracovat se skladatelskou čistotou a ono se nakonec ukáže, co na to řeknou lidé. Píseň si nakonec stejně žije svým vlastním životem a ovlivnit se to ve větší míře nedá. František Janeček kdysi říkal, že hit udělá i z brikety, ale znáte to… jiná doba – jiný mrav.
Máte mezi současnou mladou generací nějaké oblíbence, se kterými byste si rád zahrál?
Těch kapel je docela dost. Líbí se mi stále kapela Krucipüsk nebo novější Panoptiko, či Marpo. Se všemi z nich se na velkých festivalech potkávám.
Vilém Čok o vzniku megahitu Kačerov
Spojeného vás máme také s písní Kačerov. Můžete trochu zavzpomínat, jak tento hit vzniknul?
Nynější podoba Kačerova je jiná, přezpívali to jiní interpreti, a lidé mi s lítostí říkají, že naše verze byla lepší. Tenkrát se ta píseň připravovala k uvedení animovaného seriálu do České televize a přišel za mnou produkční – chtěl, abych to nazpíval. Řekl jsem si, proč ne? Oslovil jsem k sobě ještě Kamila Střihavku a Otu Balage. Nazpívali jsme to a tím pro nás práce skončila. Jenže se stalo, že si ten seriál a tuhle naši písničku lidé masově oblíbili.
Aby také ne...
Ke mně domů tak jednoho dne přišel obchodník Karel Vágner a s jednou gramofonovou firmou chtěli právě tuhle píseň na desku. Potřebovali náš souhlas. Musím říct, že se mě do toho moc nechtělo – nechtěl jsem si kazit image písničkou ze seriálu. Ale nakonec nás Karel a jeho peníze přesvědčili a já jsem si mimoděk rozšířil fanouškovskou základnu.
Dodnes to hrajete?
No jasně! Ale hrajeme to v tvrdé rockové aranži. Je to kouzelné. Lidé to s námi s úžasem zpívají. S dobrým aranžmá jde udělat rock prakticky ze všeho. Hrajeme Kačery skoro na každém koncertu.
Vilém Čok o své vnučce
Vím také, že jste dědeček. Pouštíte Kačery své vnučce?
Já nejsem dědeček. Já jsem dědečok! Mám unikátní funkci spojenou se svým příjmením. Je to tak, mám vnučku Nikolku, které už je dvanáct let. Občas na mé koncerty přijde a je příjemné vidět ji mezi lidmi, jak si tancuje.
Musí být na dědu pyšná. Chodíte s ní na zmrzku a do kina?
Muzikantské povolání je v tomhle poměrně drsné. Máte málo času a když už ho máte, musíte ho věnovat sobě. Odpočívám, relaxuji a na výlety s vnučkou moc času nemám. Samozřejmě – kino, grilování nebo dovolená, to všechno občas proběhne. Je to daň za to, že děláte hudbu. Zkrátka něco za něco. Bavil jsem se o tom s mnoha staršími muzikanty, protože děti vidíte vyrůstat spíše skokově. Snažím se to alespoň trochu napravit, ale daří se mi to jen z části. Až budu v důchodu, tak to musím dohnat, to je můj post-rockovej plán.
Na fotografie zpěváka Viléma Čoka a také na archivní fotografie z prvního nastudování muzikálu Jesus Christ Superstar v Česku se můžete podívat v naší fotogalerii.
Související články
