Viola (23): Rodiče si myslí, že jsem selhala. Máma za mými zády říká věci, které mi rvou srdce

Rodiče mi snad už ve školce říkali, jak půjdu na vysokou školu a malovali si, že budu úspěšná žena s velkou kariérou, rodinou a bůhví co ještě. Já si ale tehdy chtěla jenom hrát, takže jsem je moc neposlouchala.

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (30): Rodiče mi zničili život, dodnes kvůli nim nedokážu nikomu věřit

Rodiče mi naplánovali celý život

Když jsem byla trošku starší, začala jsem si připadat jako nějaký projekt. Došlo mi, že rodiče mi vybrali školku podle sebe. Ne podle toho, kde bydlíme, takže jsem ráno nemohla chodit do školky s kámoškami ze sousedství, ale vozili mě autem. Stejné to bylo se základní a střední školou.

A to ani nemluvím o kroužcích, které jsem někdy měla až do setmění. Máma pořád vykládala sousedkám, jak je pro ni náročné vozit mě po škole na kroužky a večer ještě pracovat. Ale nikdo se mě nezeptal, jestli to třeba není náročné i pro mě.

Kolikrát jsem usnula v autě nebo brečela a nechtěla vystoupit a jít na kroužek, protože jsem byla moc unavená. Nebo jsem se chtěla jít hrát ke kámošce, ale naši dali přednost kroužkům. Bylo pro mě těžké najít motivaci, abych to všechno zvládala. Chyběl mi život s lidmi v mém věku. Přes všechnu snahu rodičů jsem prostě jejich ambice nesdílela.

Mohlo by Vás zajímat:

Naďa (22): Rodiče mám nade vše ráda. Své největší tajemství jim ale svěřit nemohu, vím, že by to nepřijali

Rodiče si myslí, že jsem selhala

Nevím, jak dlouhý životní úsek mi naplánovali, jestli už měli vybraného i ženicha, ale jednoho dne jsem toho měla dost. Dali mi totiž milostivě na výběr, jestli půjdu na medicínu nebo na práva. Jenže mě nic z toho nebavilo. Tajně jsem si podala přihlášku i na anglickou literaturu a když jsem se tam dostala, oznámila jsem rodičům, že jsem si školu vybrala sama.

Táta zalapal po dechu, máma se rozbrečela. "To nám nemůžeš udělat," řekl mi přísně táta. "Vám?" nedala jsem se. "Právě naopak, jsem plnoletá a můžu si konečně rozhodovat sama," namítla jsem. Hádali jsme se tehdy dlouho a ostře.

Když mi pak začali říkat, kolik úsilí, času a peněz do mě investovali a že jsem selhala, sebrala jsem se a odešla. Tu noc jsem spala u spolužačky.

Mohlo by Vás zajímat:

Helena (31): Zlobím se, že mi rodiče zkazili svatební den. Řvali po sobě, zničili dort a pak se porvali

Jsem ráda, že mám svůj život

Doma bylo ticho snad týden. Pak se to nějak vrátilo do normálu, ale zklamání v očích mých rodičů jsem viděla dlouho. Dokonce jsem mámu občas zaslechla stěžovat si sousedkám, že jsem beznadějný případ a nevděčná dcera. Těm sousedkám, kterým kdysi říkala, jak moc se kvůli mně obětovala...

Rvalo mi to srdce. Nedokázala jsem pochopit, proč se s tím prostě nesmířili. Já totiž nemám pocit, že jsem selhala. Podle mě nemůžou rodiče řídit svým dětem celý život. Škola mě baví, dostala jsem stipendium a chystám se jít na rok studovat do Anglie. A to všechno jsem dokázala jenom já. To je pro mě důležité. Doufám, že jednou to pochopí a ocení i mí rodiče.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Laura (30): Staromódní rodiče mě pořád hlídají. Ještě že to manžel bere s nadhledem

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.