Novinářka a ředitelka Nadačního fondu Be Charity Pavlína Saudková (44) nás v pořadu Vítejte! pro magazín Lifee.cz pozvala do bytu v domě, kde žije se svým manželem, fotografem Janem Saudkem (89) a jejich třemi dětmi. Je situovaný v zastrčené ulici v jedné pražské čtvrti, a právě teď v létě tak trochu zarostlý v zeleni. A protože byteček je to poměrně malý, se svolením svého muže nám ukázala i jeho tajuplný ateliér.
Není úplně běžné prošmejdit byt a ještě vidět ateliér – tam všude Pavlina Saudková magazín Lifee.cz pozvala. Popovídali jsme si v obýváku, nahlédli do pokoje s pianem, počítačem, legem a synem Matějem, sestoupili do suterénu, a nakonec se skoro ztratili v divoké zahradě.
Dárky od Jana Saudka
S malým Matějem ses přestěhovala ze Žižkova do velkého domu. Když jsem tu byla před lety, tak mi to tady přišlo veliké – a teď naopak malé…
Protože jsme se pěkně zabydleli. A kromě
toho jsem velikým sběratelem knih! Všichni si ze mě dělají legraci, že mám na
důchod o zábavu postaráno, protože teď na čtení nemám tolik času, kolik bych
chtěla. A většina knih je poté, co jsme minulý rok malovali, ještě
v krabici, v mnoha krabicích – a ty nejsou kam dát. Až se jednoho dne
děti odstěhují, tak si udělám z jedné místnosti knihovnu.
Máš tady v obývacím pokoji krásné obrazy! Kdysi jsi mi prozradila, že jsou to dárky od Jana…
Dárky jsou
dárky, a i když Jan už mnohokrát řekl, že je mám prodat, protože potřebujeme
peníze – což on si myslí za každé situace – a že mi to namaluje znova, tak já
je bráním zuby nehty a nedám je. Vždyť Jan vyčítá lidem, kterým dal obrazy, že
je prodali, a kromě toho si myslím, že už je nikdy nenamaluje jako kdysi.
Co je tamhle ta černá socha, která z dálky vypadá jako postavená z lega?
Tuhle
sochu jsem vydražila loni v listopadu ve prospěch Nadačního fondu Veroniky Kašákové, který pomáhá dětem z dětských domovů, a je to miniatura sochy,
která hraje ve filmu Amerikánka. Originál je obrovský, postavený ze 40 tisíc
videokazet. Takže tohle není lego, jsou malinkaté videokazety. Sošku jsem
vydražila za milion sto tisíc korun, ale Jan se to ale nesmí dozvědět. Tahle
dražba byla konkrétně na projekt zařazování dětí v osmnácti letech do
běžného života.
Drobnosti všude okolo
Jan je fotograf a malíř, ty taky fotíš, co děti, mají nějaké to umělecké střevo?
Josefína maluje a vytváří masky, měly by to být
vlčí masky a taky tady běhá s ocasem a skáče jako vlk. A s kamarádkou
natáčí videa. Anička má nejradši mobil a Mates studuje fotku.
Když se tady tak rozhlížím, vidím hezké drobnosti, starožitnosti, starší almárku… Máš vztah ke starým věcem?
Napadá mě – když mám vztah ke starému muži, proč bych
neměla vztah ke starým věcem? Ano, ale to, co tady je, zas tak staré není, ale
já mám ráda, když mají věci kolem mne duši. Takže třeba kostky, co tady vidíš,
jsou z našeho úplného začátku s Janem, takže jsou vlastně už staré a jiné kostky jsou nové, ale zase mají
ideální velikost, která vyhovuje krabicím na fotografie.
Všimla jsem si hezké knížky plné tvých dětí, koukám, že je z roku osmnáct! To je první a poslední?
První
a předposlední, ještě jsem stihla jednu. Předsevzetí dělat takovou knihu koncem
každého roku vyšumělo a zajímavé je, že když byl covid, tak jsem měla času dost…
Fotografka Pavlína
Děkuji ze pozvání do ateliéru, vidím tady všelijaká Janova tajemství, práce, fotografie, vzpomínky z cest… A co tyhle hodiny?
Spousta
lidí by se divila, jak jsou tady fotografie všude možně poházené, ale většinou
jsou to fotky, které jsou nepovedené nebo nejsou dokončené. A hodiny jsem
kupovala kdysi na focení s Klárou Issovou.
Tak to někdy bývá – dáš se dohromady s umělcem a začneš dělat to, co dělá on. Řekni mi, fotila jsi někdy předtím?
U Saudka to bývá běžné, téměř každý, kdo se kolem něho nachomýtne,
začne fotit. Nejsem první, ale myslím si, že jsem už poslední… aspoň co se týče
Janových žen. Na druhou stranu stejně jako jsem se naučila řídit až
v době, kdy jsem byla s Janem, tak jsme začala fotit až s ním, a
sice ve chvíli, kdy mi řekl: „Už mi do mého focení moc kecáš, foť si to sama!“ Do té doby jsem si myslela, že něco jako auto a fotoaparát já nikdy
nemůžu obsáhnout.
Mně přijde hodně zajímavé, že jsi ho poslechla a začala fotit, nikdy bych to do tebe neřekla!
Byla to trochu náhoda. Jednou se stalo, že jistý nejmenovaný zpěvák napsal čtvrt hodiny předtím, než jsme se měli sejít, že nestíhá a že přijde za dvě hodiny. Načež se Jan urazil a prohlásil: „Za dvě hodiny tady už nebudu, vyfoťte to vy!“ Tomu dotyčnému jsem radši nepsala, že Jan nebude, řekla jsem mu to až na místě a focení proběhlo ke všeobecné spokojenosti..
Džungle ve velkoměstě
Zahrada u vašeho domu je opravdu veliké dobrodružství, protože to je jedna veliká džungle, která nevím, kde začíná a kde končí!
To
bych řekla, že nevadí, protože pak aspoň vypadá větší, ale džungle to je –
nějak se nám to tady rozrostlo. Myslím si, že letos na jaře poměrně dost pršelo
a keře hodně povyrostly. Je pravda, že Jan má rád divoké zahrady, když měl
zahradu u domu na venkově, tak ji měl taky divočejší, než bývá zvykem. Ale
tohle už je trošku extrém. Naštěstí už svolil k tomu, že se dá břečťan
stříhat, protože dlouhá léta se tady nesmělo na břečťan sáhnout, takže ve
chvíli, kdy nasněžilo na břečťan, který ztěžkl, tak se do domu chodilo skoro po
čtyřech. Divoká zahrada má ale jednu obrovskou výhodu v tom, že stromy vytvářejí
stín a půda pak není vyprahlá.
Viděla jsem tady pár zajímavých věcí. Třeba jezírko: Jsou v něm ryby? Mloci? Žáby?
Jsou v něm ryby, ale vzniklo to tak,
že jednoho dne přijeli Janovi sběratelé – lidé, kteří sbírají jeho fotky a
obrazy – a protože jejich maminka má jezírko, ve kterém se ryby přemnožily a
oni viděli, že naše jezírko je bezrybné, vyklopili do něho šest rybiček. Minulou
zimu, když byl dost mráz, jsme se obávaly, že to nepřežijí, ale přežily.
Zmínila ses, že plánuješ jít stezka Via Czechia…
Je to tak. Hezky jsi mi nahrála, protože
právě teď probíhá – od půlky srpna až do konce září – štafeta, kterou
organizuji jako ředitelka pro Nadační fond Be Charity. Jde se od
nejvýchodnějšího do nejzápadnějšího koutu Česka, takže jak severní, tak jižní
stezka a během toho běží sbírka na podporu perinatální paliativní péče v
českých porodnicích. Nejdelší úsek má 35 kilometrů a jak se zdá, asi zrovna tenhle půjdu
já.
Co dalšího ve videoreportáži s Pavlínou Saudkovou uvidíte a dozvíte se:
- Proč má knihy i v krabicích
- Zda mají děti také umělecké střevo
- Jaké byly Pavlíniny fotografické začátky
- Proč se s Janem brali v Číně
- Rozhovor Pavlíny s manželem Janem Saudkem o 20. výročí jejich vztahu
- Jak se na zahradu dostaly rozličné skulptury
- Kde se na zahradě vzalo dřevěné srdce
Na tajemná zákoutí domu Pavlíny a Jana Saudkových se podívejte do galerie pod článkem.