
Vladimír si potřeboval vydělat nějaké peníze bokem. Kamarád mu dohodil brigádu na stavbě, která měla být jen jednoduchým přivýdělkem. Ale pak majitel domu na Vladimíra hodil krádeže materiálu a celá věc se zkomplikovala.
Nikdy jsem nechtěl dělat na černo, ale když mi známý nabídl přivýdělek na stavbě, neřešil jsem to. Práce bylo málo, účty se kupily a tahle brigáda slibovala slušné peníze. Mělo to být jen pár týdnů – zednické práce, nějaké omítky, pár zdí. Bez smlouvy, všechno na ruku.
Zpočátku jsem si to užíval
První dny probíhaly normálně. Makali jsme od rána do večera, parta byla fajn, majitel se občas přišel podívat, občas přivezl materiál. Když jsem se ptal na výplatu, řekl, že to vyrovnáme na konci, až bude hotovo. Dávalo to smysl.
Pak se začaly dít podivné věci. Jednou ráno zmizelo několik pytlů cementu. Někdo se ptal, jestli jsme je někam neodnesli. Neřešil jsem to, podobné věci se na stavbách dějí. Pak někdo začal zpochybňovat, jestli nechybí i nářadí. Byl to jen šepot mezi dělníky, nic oficiálního.
Dokončili jsme práci a přišel čas na výplatu. Majitel mě odbyl, že mu nesedí rozpočet, ať přijdu za týden. Potom za další týden. Najednou měl problém s hotovostí. Začal se vymlouvat, že se musí nejdřív udělat kontrola materiálu. Připadalo mi to divné, ale pořád jsem doufal, že to není záměr.
Objevily se nepříjemnosti
Pak jsem dostal telefonát od známého, co mě tam dostal. Řekl mi, že je průšvih. „Majitel tvrdí, že ze stavby zmizely drahé stroje a materiál za desetitisíce. Máš v tom prsty?“ Nechápal jsem to. Vůbec jsem netušil, o čem mluví. Ale bylo mi jasné, že pokud si na mě něco vymyslel, nemám se jak bránit.
Neměl jsem žádnou smlouvu, žádný důkaz, že jsem tam vůbec pracoval. Na policii jsem jít nechtěl, nechtěl jsem problémy kvůli práci na černo. Místo peněz jsem měl na krku obvinění. Snažil jsem se s majitelem domluvit, ale nebral mi telefon. Když jsem se objevil na stavbě, jeho dělníci mě jen odbyli, že už tam nemám co dělat.
Za pár dní mi přišla zpráva – majitel podal trestní oznámení na neznámého pachatele kvůli krádeži materiálu. Nevěděl jsem, co dělat. Kdybych se ozval, mohl bych skončit jako obětní beránek. Kdybych mlčel, peníze už nikdy neuvidím. Nakonec jsem to nechal být, i když mě to stálo skoro dva měsíce práce zadarmo. Dnes už bych bez smlouvy nevzal ani den práce.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.