Vladislav (53): Jako odpustek za nevěru jsem manželce a dceři povolil psa. Teď tu naši potvoru věčně venčím já

Nikdy jsem nechtěl v bytě chlupaté zvíře, zvláště pak psa. I když čivavu za psa nepovažuji. Nicméně nakonec jsem kvůli jedné milostné aférce v zájmu udržení dobrých rodinných vztahů na psa kývl. Teď ho musím venčit před půlnocí a v sedm ráno. Našel jsem si ale na svém údělu bezva výhody.

Mohlo by Vás zajímat:

David (42): Sestra má nezdravý vztah ke svému psovi. Obětovala mu gauč a nechává ho zakusovat sousedům slepice

Vždycky jsem byl zásadně proti psovi

"Zvíře do bytu nepatří," této zásady jsem se úspěšně držel přes deset let, kdy mě dcera Aneta přemlouvala. Chtěla kotě, štěně, zkrátka cokoliv chlupatého. Nakonec jsme se domluvili na kompromisu a pořídili jí morče. Manželka pak léta nadávala, protože musela piliny měnit sama. Anetka měla morče ráda, ale přeci jen to byla slabá náhrada za psa.

"Tak už jí toho psa kupme, už je velká. Bude se o něj starat," zkusila to jednou Marcela a já byl v šoku, že nestojíme při sobě. Vysvětlil jsem jí, že pes je jen přítěž. Nebudeme moct na dovolenou, stále se bude řešit venčení nebo chlupy v bytě. A co drahé krmivo! Byl jsem tvrdý a nesmlouvavý. Jenže pak přišla manželská krize a já udělal průšvih.

Kvůli malé aférce došlo málem na rozvod. Když bylo zlé asi po roce zažehnáno, znovu přišlo na přetřes staré známé téma pes. Tentokrát jsem si nemohl dovolit být za toho zlého. Musel jsem sekat latinu a dělat pro rodinu první poslední. Souhlasil jsem, ale měl jsem podmínku. Nebudu ho muset venčit. Všechno dopadlo jinak.

Mohlo by Vás zajímat:

Martin (62): Kvůli psovi manželka zanedbává mě i domácnost. Uvažuji o rozvodu

Samozřejmě to dopadlo tak, jak jsem nechtěl

Marcela s Anetou si nakonec vybraly k mému zděšení čivavu. S tím, že je praktická a skladná. Dá se s ní všude cestovat. To je možná pravda, ale podle mého názoru se nejedná o psa, nýbrž o krysu. Anetka se nemohla štěněte nabažit, trávila s ním všechny volné chvíle.

Měl jsem radost, protože obě moje holky vypadaly po dlouhé době šťastně. Anetka si zlepšila známky ve škole, kde měla poslední dobou vinou naší manželské krize potíže. Časem ale její zájem opadal. Respektive pejska milovala stejně, ale ráno si ráda přispala. Stejně jako Marcela. Pes se klepal.

Mohl jsem se buď smířit s loužičkami v bytě, anebo začít venčit toho nejmenšího psa na světě. Stalo se pravidlem, ani nevím jak, že venčím brzy ráno a pozdě večer. Pes už si na mě zvykl a pejskaři na ulici si mě trochu dobírají. Přeci jen jsem kus chlapa. Musím poslouchat různé poznámky například o tom, jakého mám osobního strážce.

Mohlo by Vás zajímat:

Drahuška (19): Sousedé mi tajně chodí krmit psa. Už jsme i skončili na veterině, ale stejně toho nenechají

Našel jsem si na venčení i něco pozitivního

Pěnil jsem vzteky. Přesně takhle jsem si nepřál, aby to dopadlo. Pak jsem se ale seznámil s dalším takovým chudákem, jako jsem já. Naše čivavy se hned skamarádily a my teď s "kolegou" chodíme na pivko před spaním a stal se z toho docela příjemný zvyk.

Ráno zase vídám jednu mladou běžkyni, která nosí speciálně střižené legíny pečlivě obepínající půlky zadečku. Pokaždé se zastaví a pomazlí se s mojí čivavou, vyndá nějakou psí dobrotu a mně ten výhled vyloženě zlepší den. Nakonec jsem tedy našel na venčení psa něco pozitivního i pro sebe.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Františka (32): Přítel má psa ve střídavé péči s bývalkou. Nečekala bych, jak moc to bude otravné